Říkají o mně, že mám nadstandardně zbytnělé dvě vlastnosti – smysl pro spravedlnost a paličatost. Když ODS v roce 2019 naprosto nespravedlivě vyloučila Václava Klause mladšího, zdaleka ne všichni v poslaneckém klubu s tím souhlasili. Já jediná se ale Václava nahlas zastala. Byla to pro mě poslední kapka k odchodu. Dál už to znáte. Založili jsme spolu Trikoloru, ve které jsem byla po dva roky první místopředsedkyní. A teď, když Vaškovi došla energie, jsem převzala štafetu předsedkyně. Jsem prostě paličatá a někdo ten náš skvělý projekt musí dotáhnout do cíle.

S politikou jsem se poprvé vážně potkala v listopadu 1989 jako členka stávkového výboru na gymnáziu v Olomouci. Bylo mi 17 let. Opravdový politický dres jsem ale oblékla až v roce 2009, když jsem vstoupila do ODS. Právě v jejích barvách jsem v roce 2017 také kandidovala do poslanecké sněmovny. Vzala jsem to opravdu vážně, ostatně jinak to ani neumím, a díky kroužkování jsem z nevolitelného místa přeskákala až na to první a usedla do poslanecké lavice. Někteří mi to dodnes neodpustili.

Studovala jsem dvě vysoké školy, ale diplom nemám. Vždy těsně před cílem mi do toho něco vlezlo. V roce 1993 manželství a odchod do Kanady, v roce 2017 politika. Miluju angličtinu, která se mi na dlouhá léta stala profesí. Měla jsem soukromou jazykovou školu, překládala, tlumočila a angličtinu jsem učila rovněž na základní škole.

Narodila jsem se jako Dvořáková. V roce 1993 jsem se v Kanadě vdala a přijala manželovo jméno Zahradníková. Žila jsem tam šest let a narodil se tam také můj první syn Matěj. To manželství se nepovedlo a já se vrátila zpátky do České republiky. V roce 2003 jsem se vdala, narodil se mi druhý syn a už jako Majerová jsem si ponechala i to druhé příjmení. Kvůli prvnímu synovi. Aby jako jediný neměl v nové rodině úplně jiné jméno.