Chartista Černý: Vláda se vtírá do velmocenské politiky. Kdyby raději řešila problémy svých občanů…

„Žádné ekonomické sankce v době globální provázanosti světových ekonomik nemohou být účinné. Mohou potrápit, ale nemohou cíl sankcí zničit,“ myslí si Otto Černý, signatář Charty 77 a bývalý politický vězeň. „Místo, aby se tato vláda soustředila na místní problémy především, tak se vtírá do velmocenské politiky,“ domnívá se aktivní člen Trikolory, který by byl rád, kdy Česká republika měla v rámci našich možností silnou armádu, která v rámci těch možností je schopna účinně bránit naši zemi.

Válka na Ukrajině zasáhla asi každého z nás. Bylo podle vás možné této eskalaci ruské rozpínavosti předejít? Neudělal Západ chybu, když důrazněji nezasáhl třeba v případě ruské anexe Krymu? 

Na slovo rozpínavost jsem v souvislosti s Ruskem narazil už vícekrát. Který stát se tzv. nerozpínal? Který stát nevyužil dějinných příležitostí, aby si vylepšit svojí pozici bez ohledu na svoje sousedy?! Proč se Rusko jenom rozpíná a ostatní mají jen oprávněné nároky? Kdybych jmenoval, byl by to dlouhý text. A abych se nedotknul nějakého státu v našem sousedství, tak budu jmenovat třeba NATO. V článku 10 dotyčné smlouvy se říká, že smluvní strany mohou vyzvat kterýkoliv jiný stát, aby přistoupil k této smlouvě. Takové postupné navlékání perel na náhrdelník podle potřeby, který se utahuje kolem těch, které si NATO nevybralo. A když se dotyčný ozve, že je to trochu příliš, tak se stane nepřítelem. Pokud se týká problematiky Krymu, bylo by vhodné projít si celou historii tohoto území, i oprávněného nároku si rozhodnout o svém bytí.

Jak byste zhodnotil postoj Západu dnes? Je podle vás správně, že se NATO vyvarovala jakékoliv vojenské operace nebo uzavření vzdušného prostoru Ukrajiny? 

Přeji si snad někdo přímý konflikt s Ruskem? Myslím si, že ne. Opírat se o výroky některých politiků a mediálních poskoků, kteří by házeli atomovky už teď, je směšné. V případě vojenského konfliktu s Ruskem, který by vyvolala akce pod jmenovkou NATO, by se to dotýkalo především USA a Evropy vzápětí. Kdo stojí o zpustošenou zem? Že politická realita a válečnická rétorika těch, kteří možná ani nedrželi v ruce zbraň, je v silném protikladu, a svědčí i to, že pokud se jedná o peníze, v tomto případě o splátky Ruské federace v dolarech, tak to najednou jde. A o peníze se jedná vždy až v první řadě. 

Ukrajina žádá když ne o vojenskou pomoc, tak alespoň o dodávku účinného vojenského materiálu, stíhaček a protiletadlových střel. Proč Západ váhá alespoň s touto formou vojenské pomoci? 

Území Ukrajiny je pod elektronickým dohledem ruské armády, vezmu-li to zjednodušeně. Jakýkoliv přesun těchto zbraní by jen eskaloval konflikt, protože tyto transporty by byly okamžitě cílem účinných ruských raket. Uvést tyto systémy do bojové pohotovosti vezme také nějaký čas. Výsledkem by byla nejen eskalace konfliktu, ale i okamžité zničení dodávek. 

Budou podle vás ekonomické sankce stačit? A jsou dostatečně radikální, aby dokázaly zastavit Vladimíra Putina a jeho agresi?

Žádné ekonomické sankce v době globální provázanosti světových ekonomik nemohou být účinné. Mohou potrápit, ale nemohou cíl sankcí zničit. Ve světě je dost států, které rády využijí uvolněný prostor, aby ho svým zbožím zaplnili. Diktovat všem nelze. V případě Ruska, které dokáže být soběstačné se vším, konečně pod sankcemi je už také nějaký rok, jde jen o posílení a v konečném důsledku o utvrzení své vlastní výjimečnosti ve smyslu, my jsme to zase zvládli. Jako v minulosti. 

Volodymyr Zelenskyj byl během svého projevu vůči německým poslancům velmi ostrý, když našeho západního souseda kritizoval za laxní přístup a předřazení ekonomických zájmů nad životy lidí. Měl v tom podle vás pravdu? 

Tak nevím, ale zrovna finanční a materiální, především vojenské podpory se Ukrajině za těch posledních osm let dostalo docela dost. Jak od Evropské unie, tak od Spojených států. Výsledek byl neustálý odliv občanů do zahraničí a pokles HNP. Válka určitě situaci nevylepší, tomu rozumím. Každý stát má své závazky především vůči svým občanům a není divu, že je upřednostňuje. Až co zbude, tak třeba dá, ale vždycky za něco. Vždy je v tom nějaký zájem, žádná charita. Tak to bylo vždycky a myslet si, že dnes to bude jiné, je hodně naivní. Pravdou je, že za situaci, která na Ukrajině nastala, svůj díl Německo a Francie nese. Byly garanty dohod Minsk 2, ale nezdá se, že by jejich plnění razantněji vymáhaly. Taktéž sám Zelenskij, který se zpočátku při svém zvolení stavil poměrně příznivě k naplňování oněch dohod, časem otočil a sklízí, ať oprávněně nebo ne, plody vlastní politiky. Nejdříve musí být vůle k dohodě, pak mohu kritizovat ostatní, že mne v tom nepodpoří tak, jak bych si představoval. 

Když se vrátím do České republiky, jak hodnotíte dosavadní přístup české vlády?

Česká vláda by se měla především starat o vlastní občany. Nárůst nákladů na energie rozpoutal inflační spirálu. Dnes je v médiích slyšet, že je to díky Putinovi, díky Rusku, válce atd. Není. Je to Green Deal, energetická politika Německa, která tu spirálu roztočila a vzala si nás jako rukojmí. S energiemi se obchoduje na mezinárodní burze, řekl bych čachruje, protože jde o silné finanční hráče, kteří si zisky přeprodávání strkají do vlastní kapsy. Z čachrů nemá užitek nikdo než oni. Zisky z levné energie, která pochází z našich zdrojů a které obětavě dáváme na burzu, abychom energii skupovali zpět z vícenásobně vyšší cenu, se použijí zpět na prosazování zájmů globálních institucí. A tak je to se vším. Místo, aby se tato vláda soustředila na místní problémy především, tak se vtírá do velmocenské politiky.    

Mnozí chválí například premiéra Petra Fialu za to, že se vydal s dalšími evropskými politiky do obléhaného Kyjeva. Na druhou stranu se ozývají i hlasy, že šlo pouze o snahu se zviditelnit, ale také bezpečnostní riziko, které mohlo ohrozit samotného ukrajinského prezidenta. Jak to vidíte vy? 

Nerad bych se přel o to, jestli to byl Kyjev nebo ne, jestli to byli Rusové, kteří ví o všem, co se na území Ukrajiny šustne. To věděli, ale otázka je, co tím bylo myšleno, jaký to mělo účel. Složení delegace napovídá, že polský zájem dominoval, Češi, jako vždy, když něco smrdí, sekundovali a role Slovince je velmi nejasná. Jestli, když budu trochu ironizovat, neměli vyvolat dojem, že jde o Slovensko. Ve světě tyto drobnosti často nerozlišují. Každopádně toto složení navádí na myšlenku, která se čas od času objeví, že jde o pokus vytvořit nějakou alianci mimo NATO a EU. Čl. 51 Charty OSN v odstavci Právo na sebeobranu při určitém výkladu umožňuje individuální či kolektivní sebeobranu a nemusí se nutně jednat o vojenskou akci. Stačila by bilaterální smlouvy dotyčných zemích navzájem a jsme přímými účastníky konfliktu, aniž se to dotýká ustanovení, tolik omílaného, byť bezzubého čl. 5 Washingtonské smlouvy. Takže jakési Trojmoří v počátečním stadiu pod anglosaským vlivem. Tady bych viděl riziko, které může být pro náš stát fatální.  

Vláda také plánuje přepracovat letošní státní rozpočet a posílit výdaje na obranu. Je to krok správný směrem? 

Obrana byla podceňovaná roky. Na druhou stranu jde o složitý úkol, který nepřináší výsledky okamžitě. Jsem pro silnou armádu v rámci našich možností, která v rámci těch možností je schopna účinně bránit tuto zem. V rámci NATO se o vlastní vojenskou doktrínu jednat nebude. Vždy bude podřízena zahraničním zájmům a tím i nákupy vojenské techniky.

Hodně se teď mluví také o NATO a mnozí politici zdůrazňují, jak je naše alianční spolupráce automatickou zárukou bezpečnosti. Hnutí STAN dokonce přijalo usnesení, že chce změnit ústavu tak, abychom umožnili vojskům NATO trvalou přítomnost na našem území. Co si o tom myslíte?  

Myslím, že by těm zodpovědným politikům měla být primárně nastolena otázka, v čem budou tyto jednotky užitečné pro obranu naší země? Operační rámec našeho státu je nějakých 300 x 400 km. Území bez významné vojenské důležitosti, ale jen potud, pokud zde nebudou vojenské základny cizích velmocí. Nejsme stát, který by byl prvotním cílem zničujícího raketového útoku, pokud by se striktně držel jen obrany vlastního území vlastní armádou. Článek 5, který mluví o kolektivní obraně v případě útoku na členský stát NATO, vůbec neříká, že někdo musí, ale podnikne takovou akci, jakou bude považovat za nutnou. Takže?Spoléhejme se především sami na sebe. 

Rozhovor vyšel na portálu Parlamentní Listy ZDE.