Nesmíme však zapomínat na naše české děti, upozorňuje Hyťhová

Bývalá poslankyně a místopředsedkyně Trikolory nebere válku na Ukrajině na lehkou váhu. Jako učitelka sleduje dopady uprchlické krize především na české školství. Podle ní by vláda neměla při řešení všech problémů zapomínat ani na české děti, které tvrdě doplatily na nedávnou pandemii Covid-19. „Velká otázka je, co bude dál. Je všeobecně známo, že jednorázová migrační vlna více než 200 000 lidí odkudkoliv způsobuje sociální, zdravotní a bezpečnostní problémy. Navíc mám pocit, že současná česká vláda kvůli neustálým gestům, věšení vlajek a řešení ruského útoku, totálně rezignovala na řešení domácích otázek a řešení palčivých problémů českých občanů,“ říká Tereza Hyťhová v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz.

Válka na Ukrajině zasáhla snad úplně všechny. Co bylo pro vás z dosavadního vývoje nejhorším zážitkem?

Nejhorším zážitkem asi konkrétní příběhy civilistů, žen, dětí, starých lidí a zvířat nevinně trpících díky nesmyslné válce. Situace na Ukrajině byla historicky vždy komplikovaná, vždy se tam střídaly zájmy Ruska, Polska a ve své době i Německa. Dalším problémem je vnitřní rozdělení Ukrajiny na západní část se silně katolickou vírou mající historické kořeny spíše na západ a východní pravoslavnou část, orientovanou historicky na Rusko. Tyto dva směry se od roku 1990 také střídaly u kyjevské vlády. Na válce mají jako vždy svou míru podílu všechny tři strany – Západ, plně se neorientující v historických souvislostech této části světa, sama Ukrajina, která v posledním období přistupovala velice necitlivě k velké ruské menšině a samozřejmě agresivní Putinův režim, jehož styl „řešení“ problému od 24. února 2022 je naprosto neomluvitelný.

Proč podle vás došlo k tak radikální eskalaci? Může za to pouze Putin a jeho rozpínavá politika nebo také dosavadní politika Západu?

Původně ne příliš jednotný postup Západu ruský útok opravdu do jisté míry sjednotil. Stále, ale ještě existují rozdíly mezí přístupem např. „tvrdé“ Velké Británie a relativně smířlivějšího Německa.  Ekonomické sankce jsou tentokrát opravdu výrazné, otázkou je, co jako odvetu nachystá Putinův režim západním podnikatelům v Rusku.

Jak se však zdá, okupace Ukrajiny nebývale pevně Západ sjednotila, což zřejmě překvapilo i samotné Rusko. Jak hodnotíte z vašeho pohledu postup Západu vůči Rusku? Je podle vás dostatečný?

Správná je určitě i další humanitární a diplomatická podpora Ukrajiny. Na druhé straně některé radikální síly volají po opatřeních typu uzavření letového provozu nad Ukrajinou, masivní dodávky zbraní typu letadel, či raketových systémů, nebo dokonce vysílání „dobrovolnických“ jednotek zemí Západu na Ukrajinu. Každý z těchto kroků ve skutečnosti situaci opět nebezpečně eskaluje, místo aby ji zklidňoval.

Zdá se, že významnou roli v tomto směru hraje také česká vláda, která Ukrajině nejen opakovaně dodala vojenský materiál, ale Petr Fiala se také osobně zúčastnil jednání v Kyjevě. Jak hodnotíte kroky české vlády?

Současná česká vláda má tendenci v rámci NATO chovat se společně s Polskem, Slovenskem a pobaltskými státy jako největší „jestřáb“. Až budoucnost ukáže, zda tento postoj byl správný. Osobně mi konvenuje spíše přístup státu jako je Německo, Itálie nebo Maďarsko, které v podstatě drží stejnou pozici, ale bez zbytečných gest a patosu vyvolávajících téměř hysterii. Do tohoto ranku spadá i cesta premiéra Fialy do Kyjeva, která byla snad hezkou PR akcí, ale k posunu situace určitě nepřispěla. Navíc mám pocit, že současná česká vláda kvůli neustálým gestům, věšení vlajek a řešení ruského útoku (který stejně z pozice jednoho z x členů EU a NATO nemá šanci vyřešit), totálně rezignovala na řešení domácích otázek a řešení palčivých problémů českých občanů.

Válka však vyvolala také nebývale velkou migrační vlnu. Do České republiky může dorazit až 400 tisíc běženců. Zvládne se o ně podle vás České republika důstojně postarat?

Otázkou je, jak dlouho bude válka na Ukrajině trvat a jak budou uprchlíci v ČR dlouho. V první fázi je samozřejmě humanitární nutnost, se jako téměř sousední země o tyto lidi, mezi kterými převažují malé děti a ženy, základně postarat. Velká otázka je, co bude dál. Je všeobecně známo, že jednorázová migrační vlna více než 200 000 lidí odkudkoliv způsobuje sociální, zdravotní a bezpečnostní problémy. Nemá cenu si nalhávat, že i tato migrační bude přinášet i jevy jako je kriminalita nebo organizovaný zločin. V 90. letech jsme se vypořádali úspěšně s migrační vlnou způsobenou válkou v bývalé Jugoslávii, to bylo asi 100 000, jejichž dominantní část se po čase vrátila domů. Pokud bude scénář podobný, dá se i tato vlna zvládnout, pokud ne, čekají nás do budoucna problémy, které by nám naše vláda neměla zamlčovat nebo je marginalizovat.

Co bude podle vás pro běžence nejtěžší a kde by podle vás měla vláda ještě více soustředit své úsilí?

Jak se říká „jiný kraj – jiný mrav“. Určitě je obtížný jiný jazyk, jiné prostředí a bezpochyby je těžké opustit svůj domov. Pokud chce vláda přijmout takové množství lidí, musí mít zajištěno – kam je umístí (tzn. dostatek kapacit). Není možné, aby vláda chtěla uprchlíky nastěhovat do domů a bytů lidem nuceně. Solidárnost a pomoc ano, ale vše má své hranice. Vláda by také měla věnovat úsilí problémům v České republice a teď mluvím zejména o těch ekonomických. Zdražování energií, potravin, nájmů a pohonných hmot je skutečně na vrcholu a já jsem stále nezaznamenala dostatečnou a maximální pomoc naší vlády. Naopak – žádnou snahu nevidím.

Útěk před válkou ve své zemi zažívají i tisíce dětí, které se teď postupně začleňují do vzdělávání u nás. Jaké s tím máte osobní zkušenosti a kde je podle vás třeba „přitlačit na pilu“.

Vláda přislíbila dostatečné finance do škol. Je potřeba zajistit překladatele, finance na zajištění pedagogů na hodiny češtiny, neboť v rámci běžných hodin při výuce není možné naučit děti mluvit plynule česky. Je potřeba maximální možná podpora školám. Nesmíme však ani zapomínat na naše české děti, které byly dlouhou dobu doma při covidových uzávěrách a potřebují např. doučování, jelikož distanční výuka skutečně nebyla tak kvalitní, jako výuka klasická.

Uprchlická vlna však do jisté míry rozděluje také veřejné mínění. Najdou se lidé, kteří si vylévají zlost na všechny rusky mluvící lidi, naopak je velká skupina lidí, kteří se obávají, že jim Ukrajinci vezmou práci, apod. Jak to vidíte vy?

Je smutnou úlohou části politiků a médií, že vyvolávají protiruskou hysterii, která se často potom ventiluje, buď až téměř k uplatňování principu kolektivní viny proti Rusům, kteří nemají s Putinem nic společného, až po nálepkování kohokoliv, hlavně těch úspěšných, jako „ruských švábů“. Zajímavé je, že mezi tyto rusofoby často patří principiální kritici kolektivní viny Němců po druhé světové válce. Za všechny snad zmínit Petra Čecha, jemuž ti správní moralisté vyčítají, že dostatečně neplive na svého ruského zaměstnavatele, nebo Jarka Nohavicu, kterému tak, jako v 80. letech, ti ideologicky správní opět ruší a zakazují koncerty.

Rozhovor vyšel na portálu Parlamentní Listy ZDE.