Česká televize oznámila, že v příštích dvou letech chce ušetřit přibližně 910 milionů korun. Je to podle vás správný krok?
Česká televize už několik let „falšuje“ své účetnictví. Sloveso falšuje jsem dal do uvozovek, neb jeho užitím nemám na mysli, že by snad na Kavčích horách prováděli něco nezákonného, ale že nás uvádějí v omyl. Už řadu let totiž ČT předstírá, že hospodaří s vyrovnaným rozpočtem, nicméně ve skutečnosti hospodaří se schodkovými rozpočty a vyrovnanosti dosahuje problematickou účetní operací, kdy rozpouští rezervy, které kdysi nahospodařil bývalý generální ředitel Jiří Janeček. Jenže tyhle peníze docházejí. Takže nejde o to, zdali je to správný krok, ono České televizi nic jiného nezbývá. Doteď si vlastně žila nad poměry. Proto také to volání po zvyšování koncesionářských poplatků.
Součástí těchto úsporných kroků má však být omezení sportovního vysílání nebo zrušení programu ČT3 určeného seniorům. Není to podle vás spíš krok zpět a snížení komfortu pro české diváky?
To je docela legrační vyhrožování. Kupříkladu ten seniorský kanál ČT3, který si Česká televize zřídila víceméně svévolně, rozuměj bez patřičné opory v zákoně, nestojí téměř nic. Je to jen oprašování archivu, respektive pořadů, které si diváci v minulosti už dávno zaplatili. Sportovní kanál je také poněkud diskutabilní, neb stojí opravdu hodně peněz. Ale ne každého sport zajímá. Přesto se každá domácnost podílí na financování téhle kratochvíle sportovních fanoušků. To vše za situace, kdy pro sportovní fajnšmekry existuje řada jiných sportovních kanálů.
Generální ředitel ČT Petr Dvořák v této souvislosti zároveň upozornil na to, že od roku 2008 nedošlo k navýšení koncesionářských poplatků. Přestože každý koncesionář dnes platí 135 korun měsíčně, podle Dvořáka je reálná hodnota tohoto poplatku 86 korun. Máme tedy očekávat, že v brzké době dojde k jejich navýšení?
To je samozřejmě pravda, znám tuhle argumentaci. Ti, kteří ji používají ovšem zamlčují, že v naprostém protipohybu naopak také došlo ke zlevnění mnoha vstupů. Dám banální analogický příklad. Když jste dřív chtěli fotit, museli jste si nejdříve pořídit fotoaparát, pak opakovaně nakupovat filmy, pak platit za jejich vyvolání a nakonec ještě za zhotovení fotografií. Dnes si prostě koupíte telefon.
Podle ohlasů z Poslanecké sněmovny je navyšování koncesionářských poplatků velmi ožehavé téma, obzvláště dnes, kdy domácnosti čelí rekordnímu zdražování. Myslíte si, že se k navýšení poplatků nakonec najde dostatečná politická vůle?
Nenajde, ale zkoušet to budou. Důležité ovšem také je, co veřejnoprávní televize za povinný poplatek nabízí. A co nabízí? Obstarožní padesát let staré krimiseriály, Angeliku, Vinnetoua a radu Vacátka, drancování archivu i v hlavním vysílacím čase, a především tendenční, zcela jednostranné zpravodajství a publicistiku, obyčejnou propagandu. Mnoho lidí zastává názor, že si povinně financují něco, co jim ve skutečnosti škodí. A teď by za to měli dávat ještě víc? Nepochybně existuje také obava, že zvýšení poplatků naopak odstartuje masívní neplacení, takže přinese více škody než užitku.
Pokud by byla Trikolora v Poslanecké sněmovně, prosazovali byste spíše úplné zrušení koncesionářských poplatků nebo přechod na dobrovolné poplatky?
Proti dobrovolnosti nic nemám. Když někdo chce někam posílat své peníze, nechť tak činí. Třeba by za to mohl dostávat nějaký zakódovaný bonus, ale systémové řešení to není. Pokud tu existuje společenský konsenzus, že veřejnou televizi chceme, má být hrazena přímo ze státního rozpočtu. Koncesionářské, přesněji televizní a rozhlasové poplatky jsou ale anachronismus, je to jen další daň. Řekl jsem to již mnohokrát, ale znovu to zopakuju: Televizní poplatky jsou neefektivní, iracionální a asociální. Neefektivní proto, že část poplatku končí úplně jinde než v televizi. Iracionální proto, že v 21. století ve zcela změněné situaci, jak co do množství všemožných televizních kanálů, tak co do nových technologií, stále používáme nástroj z první poloviny 20. století. A asociální proto, že v poměru ke svému příjmu nejvíce platí ti nejchudší. V případě financování ze státního rozpočtu by se naopak každý podílel dle míry svého zdanění.
Když se ještě vrátím k úsporám v České televizi, tak komerční televize alespoň pro tuto chvíli zatím nic podobného neplánují. Proč se komerční televize dokážou uživit a proč ČT musí šetřit stovky milionů?
Odpovědí budiž kupříkladu nejrůznější svědectví, kolik osob při natáčení čítá štáb České televize a kolik lidí na totéž potřebují televize komerční. „Školení mužstva“ v tomto smyslu kdysi provozoval Vladimír Železný ve Volejte řediteli. Ne že by se mi po tomto formátu zrovna stýskalo, ale občas opravdu fungoval i jako jistá osvěta.
Klíčovým tématem bude také dovolba členů Rady České televize, která je dalším ožehavým tématem pro řadu poslanců. Jaký očekáváte další vývoj?
Nepochybuji, že Fialova vládní koalice si do Rady ČT nakonec protlačí svoje lidi. Bude to ale Pyrrhovo vítězství, protože tím na Kavčích horách jenom zabetonuje stávající poměry. A ty jsou dlouhodobě neudržitelné. Systém „lidi, plaťte, ale nekecejte nám do toho“, je dlouhý nos na nespokojenou část veřejnosti. Tahle nespokojenost dříve či později vyhřezne.
Ve vašich komentářích zaznívá často postesk nad tím, že mimoparlamentní politické strany dostávají v mainstreamových médiích pouze minimální prostor. Proč podle vás tomu tak je? A je vznik Studia TRIKO reakcí na tuto situaci?
Já bych to asi formuloval obecněji, že prostor ve veřejnoprávní televizi nedostávají některé názory. Svět i politika jsou pestřejší, ale Česká televize některé barvy vynechává. Hanebně, zločinně, svévolně selektuje. A tak nositele některých názorů na obrazovce České televize nespatříte nikdy, zatímco ideoví a političtí spřízněnci z obrazovky prakticky neslezou. Před volbami jsem to demonstroval na příkladu dvou poslankyň, předsedkyní dvou přibližně stejně silných politických stran. Zatímco předsedkyně TOP 09 Pekarová promlouvala z veřejnoprávní obrazovky téměř každý den, předsedkyni Trikolory Majerovou Česká televize zcela ignorovala. A ano, je to jeden z důvodů, proč si Trikolora zřídila svoje Studio TRIKO, kam si zveme zajímavé osobnosti, které se nebojí plavat v protiproudu. Je to jen kapka proti veřejnoprávnímu oceánu, ale každá kapka se počítá.
Rozhovor vyšel na portálu Parlamentní Listy ZDE.
Přidejte se k nám!
Záleží Vám na hodnotách, které Trikolora hájí?
Pokud ano, staňte se Registrovaným příznivcem Trikolory.
Tím získáte možnost účastnit se našich stranických akcí, diskusních setkání, workshopů i členských schůzí.
Budete mít také přednostní a pravidelný přísun aktuálních informací o našich aktivitách.