Politický vězeň, chartista, odbojář a člen Trikolory vybuchl zlostí: Senátore Lásko, v naší rodině máme odsezeno 25 let! Takže…

15.3. 2022323x

„Jednota Evropské unie je schována ve velkohubých proklamacích, ale v reálu je to kopeček drolícího se písku,“ říká politický vězeň minulého režimu a oceněný účastník třetího odboje Otto Černý (Trikolora). Podle něj se v této době ukazuje, že se zájmy členských států tříští. Zatímco Brusel chce snižovat závislost na Rusku, Německo sankce na ruský plyn neuvalí.

Jak se podle vás vyvíjí válečný konflikt na Ukrajině? A co vypovídá o světových mocnostech a jejich vztazích?

Podle celkového vývoje krize se zdá, že se nejedná o klasický vojenský konflikt. Je to otevřený tlak na změnu politiky v sousedství Ruské federace, podpořený vojenskou invazí, kdy diplomacie selhala, pravděpodobně nedala jiné možnosti řešení v daném čase. Je to věc pohledu zúčastněných stran. Situaci v odtržených oblastech a vztah těchto územních částí po změnách v centrální vládě v Kyjevě, které byly příčinou ozbrojených střetů v daných oblastech, měly řešit dohody z Minsku, tedy dohody Minsk I a II, za aktivního působení při vyjednávání představitelů Německa, kancléřky Merkelové a francouzského prezidenta Hollanda s podpisy účastníků konfliktu. Monitorování přestupků vůči těmto dohodám měla na starosti OBSE. Kolik se z té dohody naplnilo, je zřejmé.

Oblast Ukrajiny v moderní historii vždy plnila cosi jako nárazníkovou zónu, byla předmětem sporů a mocenských ambicí soupeřících států v sousedství, pomyslným klíčem do Evropy a také opačně. Globální politika není o regionálních hráčích v přímém sousedství jiné velmoci. Vzor šachovnice je vždy daný: vpředu jdou pěšci, kteří narušují obranu protivníka a vytvářejí prostor pro silné figury za pěšáckou linií. Ti jsou rozhodujícím faktorem.

Ukrajinský prezident Volodomyr Zelenskyj vzkázal Rusům, že je v Kyjevě a nebojí se. Mnohými je označován za hrdinu a toho, kdo nyní spojuje národ. Jak ho jako politika v této situaci hodnotíte?

Budu trochu ironický: nerad bych začal velkým Z, které se v těchto dnech má tendenci významově změnit, kdy by nezůstalo jen velkým písmenem na konci abecedy, ale mohlo by povýšit na skutkovou podstatu trestného činu. Minulý režim podobné subverze z pohledu dané moci shrnul do paragrafu, který se nazýval podvracení republiky. Tento paragraf měl být například praktikován proti signatářům Charty 77 hned po zveřejnění celého Prohlášení Charty 77, jak vyplývalo ze směrnice tehdejšího Ministerstva vnitra. Text a jeho podpis by stačil k žalobě. Byly vypracované seznamy. Jedině při skutečnosti, že text nijak neovlivnil veřejné mínění, bylo od žalob upuštěno, nebyly shledány za těchto okolností jako vhodné. StB se mělo cíleně soustředit na eliminaci konkrétních aktivních signatářů. Trocha exkurze do historie neškodí.

Vrchní velitel ozbrojených sil má povinnost být tam, kde ho stát v krizových situacích potřebuje, má být sjednocující, má řídit politická jednání a činit kroky, které mají vyvést zemi z krize. Bude to ale až historie, která bude spravedlivě hodnotit. Prezident Zelenskyj má ve státě, ve kterém různé silové skupiny mají protichůdné zájmy, nezáviděníhodnou pozici.

Po Severoatlantické alianci Zelenskyj žádá, aby chránila ukrajinský letecký prostor, NATO to však odmítlo, protože by to znamenalo otevřenou válku s Ruskem. Je to správné rozhodnutí?

Podle mezinárodního práva by bylo použití ozbrojených sil státu, který není napadenou zemí a nemá s ní obranné závazky, jednoznačně casus belli, tedy důvod k válce. Jako země NATO bychom se tak ocitli v přímé válce s Ruskou federací a celá Evropa včetně Spojených států by se mohla stát legitimním válečným cílem. Ono i dodávky zbraní do místa konfliktů jsou zapovězené jak směrnicí Evropské unie, tak OSN.

Ukrajina se navíc stala kandidátskou zemí Evropské unie. Nakolik to může Ukrajině a Evropské unii prospět?

Evropská unie má problémy sama se sebou. Nejednotnost a partikulární zájmy členských zemí se jednoznačně projevily v době covidu. Ukázalo se, že jednota Evropské unie je schovaná ve velkohubých proklamacích, ale v reálu je to kopeček drolícího se písku. Ukazuje se to v této době, kdy státy visegrádské čtyřky jednají s Británií, nedávno ještě pária a nyní nečlen Evropské unie, a mluví o zmenšování závislosti na ruských energetických zdrojích, zatímco Německo sankce na dodávky ruského plynu neuvalí. Z toho je patrné, že zájmy se tříští a my se dostáváme do sféry angloamerického vlivu. Teď už viditelně. Jednalo se mimo jiné o společném postupu proti ruské agresi, jak zní z reportáže. Proč se nejedná s Německem a Francií, se státy, které se v dění na Ukrajině angažovaly? Chytrému napověz…

Měli bychom vzít v úvahu ještě jeden faktor, který vyplývá z členství v Evropské unii v případě přijetí Lisabonské smlouvy Ukrajinou: Lisabonská smlouva má klauzuli o vzájemné obraně, podle níž jsou všechny členské státy povinny poskytnout pomoc napadenému členskému státu. Doposud existuje výjimka pro členy NATO, kdy se jim přiznává právo plnit své závazky mimo tuto smlouvu. Podle článku 5. Severoatlantické smlouvy není explicitní povinnost smluvní strany se jiného konfliktu účastnit. V Lisabonské smlouvě ta povinnost je. A z té povinnosti vyplývá…

Ruský prezident žádá odzbrojení Ukrajiny a záruky, že na Ukrajině nebudou jaderné zbraně. Francouzský prezident Emmanuel Macron mu řekl, že lže sám sobě a jeho země na to doplatí. Lže Putin sám sobě?

Je velmi ošemetné předjímat situaci, když jsme odkázáni na proseté oficiální informace. Velmoci se řídí svými zájmy. Každý stát má své zájmy a velmocenské zájmy jsou zároveň globálními velmocenskými zájmy, kde každá velmoc urputně hájí svoje pozice, protože pokud ustoupí, pokud projeví svoji slabost, ztrácí své velmocenské postavení a klouže k zániku. Velmocenské ambice byly vždy zdrojem velkých konfliktů a zároveň strmých pádů a civilizačních zlomů, pokud některá z těch mocných stran přecenila své síly. Pro nás, malé státy, je to varování. Konflikt velmocí je podobný víru. Pokud se ocitneme v okraji trychtýře, stáhne nás to dolů.

Budapešťské memorandum garantovalo hranice Ukrajiny za odevzdání jaderných zbraní a neutralitu, kterou měla Ukrajina zakotvenou i ve své ústavě. Od té doby se ale mnohé změnilo, ozvaly se hlasy o přijetí do NATO a v poslední vypjaté době i o možnostech si obstarat jaderné zbraně, jakkoli se jednalo o požadavek ve verbální rovině. Klidu to do zjitřeného konfliktu určitě nepřidalo. Všimněme si, kolik diplomatického úsilí a nejen diplomatického – Izrael bombardoval íránská jaderná zařízení – se věnovalo tomu, aby se nerozšiřoval okruh států, které vlastní jaderné zbraně.

Vůbec poprvé se ozvala z Ruska výhrůžka, že pokud Západ zastaví dodávky ruské ropy, může dojít k vypnutí plynovodu Nord Stream 1, který zásobuje Evropu. Německo se nechalo slyšet, že zákaz ropy i plynu z Ruska není momentálně možný. Ocitnou se Češi bez topení plynem? Na čem to záleží?

Dnes se objevila zpráva, že Evropská komise plánuje letos snížení závislosti na ruském plynu už o dvě třetiny s ukončením dodávek do roku 2030. Má se toho dosáhnout výstavbou solárních a větrných projektů – poručíme větru, dešti – to už také známe a dovozem zkapalněného plynu z Kataru a Spojených států. V Polsku a Pobaltí se již několik let mocně budují přístavy s úložišti kapalného plynu z břidličné těžby. Budeme platit, a to těžce. Jak to postihne hospodářský vývoj v Evropě? A co uhlíková stopa?

Často je situace Ukrajiny srovnávána s rokem 1938 a tehdejším Československem. Je to vhodné srovnání? Proč ano, či nikoliv?

Toto je dost složitá otázka a nerad bych se tady dostal do bezbřehého vysvětlování zrovna v této době.

Nejen do Československa míří statisíce uprchlíků, většinou rodin s dětmi. Česko jich přijalo už přes sto tisíc, další přicházejí. Upravují se prostory, Češi ubytovávají Ukrajince doma, mají jednodušší vyřízení víza i zdravotního pojištění a všelijaké další výhody, které jim mají zpříjemnit těžkou životní situaci. Dělá česká vláda v tomto ohledu dost?

Není sporu, že vláda nasadila všechny dosažitelné prostředky, podpora uprchlíkům je nebývale generózní, aby nápor zvládla. Hodně se angažovaly i soukromé osoby a organizace, které ulehčily, ale podle posledních známek to nevypadá, že současné finanční prostředky ze státních rezerv určené pro tento účel budou stačit a že se prohloubí deficit státního rozpočtu. V tomto ohledu by peníze vydané za zbraně měly určitě daleko smysluplnější využití doma k financování potřeb uprchlíků do budoucna.  

Počátkem února souhlasil ministr vnitra Rakušan s principy takzvané povinné solidarity v přijímání migrantů a 3. března měla být dohoda stvrzena. Znamená to, že buď migranty přijmeme, nebo za ně budeme platit tam, kde je přijmou. Uprchlická vlna ovšem nastolila i jinou otázku, tedy jsou to migranti, nebo jen uprchlíci? Jaký je mezi tím rozdíl? Znamená to, že uprchlíci budou jen uprchlíky na bedrech našeho státu, a ještě budeme připlácet na takzvané migranty? Fajn, drahý plyn, drahé pohonné hmoty, prostě drahé všechno. Díky, Evropská unie.

Mluví se o tom, nakolik se náš přístup k uprchlíkům změnil právě kvůli dění v Ukrajině. Změnil?

Nezměnil a nezmění. Společnost dobře rozlišuje, kdo je v nouzi a zaslouží si pomoc, kdo se dokáže začlenit do majoritní společnosti, kdo naopak jen natahuje ruku a zneužívá pohostinnost. Zkušeností je nepřeberné množství. Naše společnost se dokáže obětovat v pomoci, která má smysl. Dokázala to mnohokrát a věřím, že i v budoucnu. Slouží jí to ke cti.

Správce české domény CZ.NIC zablokoval po dohodě s bezpečnostními složkami různé weby, které podle nich ohrožovaly bezpečnost státu. Patří mezi ně i analytické nebo názorové internetové stránky, jejichž provozovatelé s takovým zásahem bez jakéhokoliv oficiálního rozhodnutí nesouhlasí. Zatímco jedni krok podporují, jiní se obávají o svobodu slova a přirovnávají krok k cenzuře minulého režimu. Co si vy jako disident tehdejšího režimu myslíte?

Já jen připomenu bod 4 z prohlášení Několika vět z roku 1989: Aby byly sdělovací prostředky zbaveny všech forem politické manipulace a předběžné i následné skryté cenzury a otevřeny svobodné výměně názorů a aby nebyly ostrakizovány a cenzurovány sdělovací prostředky působící nezávisle na oficiálních strukturách.

Jak se to srovnává s blokací různých nezávislých webů a stránek, které na 100 procent nesouzní s oficiální linií současného politického establishmentu? Kam se posouváme, když nám za odlišný názor může podle nejvyššího žalobce, kdysi vojenského prokurátora a člena KSČ Igora Stříže, hrozit vězení za nabádání k rozšíření ozbrojeného konfliktu, k zintenzivnění války? Kam potom zařadíme různé válečnické výkřiky generála Pavla a dalších politiků o dodávkách zbraní, o tom, že jsme ve válce a podobně? Nejde o nabádání k rozšíření válečného konfliktu? Nebo máme jiný metr? Tak jak to měli soudruzi kdysi?

Ti také hlásali, že všechno se děje podle platných zákonů. Kdo slibuje beztrestnost případným dobrovolníkům, kteří se chtějí zapojit do konfliktu na Ukrajině? To není také ono nabádání? A dodejme, že případným dobrovolníkům ani nesdělí, že podle mezinárodních úmluv se na ně nevztahuje žádná ochrana jako na účastníky bojujících stran? Tedy ani práva válečných zajatců, protože z úmluvy jsou totiž vyjmuty válčící osoby, které nemají státní příslušnost některých bojujících stran. Kdo si to vezme na svědomí? Prezident, ministerský předseda, různí rusofobní rozezlenci jako například senátor Láska, který nazval Trikoloru, politickou stranu, které jsem členem, za stranu kolaborantskou?

Rád bych panu senátorovi, předsedovi klubu v uvozovkách respektovaných senátorů sdělil, že v mé rodině máme odsezeno 25 let za minulého režimu. Byl jsem zrádcem, zaprodancem podle tehdejšího Rudého Práva, ale ani ten režim nikoho z nás nenazval kolaborantem, přestože se například Charta 77 jednoznačně opírala o finanční a politickou podporu tehdejšího Západu, nepřátelského vojenského bloku. Navzdory té rétorice určené pro masy nikdo z disentu neseděl za spolupráci s nepřítelem. To je totiž kolaborace. Ano, seděli za něco jiného. Vždycky se něco našlo. Tak to abych si zase balil kartáček na zuby. Mám zkušenosti.

Rozhovor vyšel na portálu Parlamentní Listy ZDE.

Komentáře