Pandemický zákon, jehož novelu Poslanecká sněmovna nakonec schválila, označujete za totalitní. V čem spatřujete onu totalitu, jaký je podle vás největší problém tohoto zákona?
„Změna, které můžete věřit“ – hlásaly předvolební billboardy koalice SPOLU. Nyní už víme, jakou podobu ta ZMĚNA má. Podobu totalitního pandemického zákona. Podobu protiústavního zákona, jenž hrubým způsobem omezuje občanská práva.
Já osobně i Trikolora jako politická strana zcela zásadním způsobem s tímto zákonem nesouhlasíme, nejen s jeho podobou, ale přímo s jeho existencí. Co se proti tomu dá dělat? Jsou tu samozřejmě ještě soudy, ale jsou tu především občané. Svobodní lidé, kteří mají právo vyjádřit svůj názor. Všichni můžeme psát poslancům, senátorům i prezidentovi, máme rovněž právo protestovat v ulicích, v médiích i na sociálních sítích.
Za povšimnutí rovněž stojí kontext přijímání tohoto zákona. Nenacházíme se na začátku pandemie, nemáme již co do činění se zcela neznámým virem – naopak s největší pravděpodobností sledujeme finální fázi, ve které naprostá většina „nakažených“ nemá prakticky žádné příznaky a není rovněž jakkoli ohrožena kapacita našich nemocnic. Pro podobné postupy existuje hezké lidové rčení: S kanónem na komára.
Za připomenutí stojí také pokrytectví vládních politiků. Jsou to často ti samí, kteří ostře kritizovali premiéra Viktora Orbána, když v maďarském parlamentu prosadil zákon, jenž jeho vládě dával zvýšené pravomoci. V Maďarsku ovšem takový zákon přijímali na začátku pandemie, nikoli na jejím konci, a současní čeští vládní politici ještě seděli v opozici.
Jen pro pořádek už dodávám, že Trikolora šla do voleb s heslem: Nemocné léčit, ohrožené chránit, zdravé nechat normálně žít!
Už při projednávání novely se před Poslaneckou sněmovnou konala demonstrace. Očekáváte teď, po jejím schválení, větší nepokoje v ulicích?
Nechci si hrát na prognostika. Faktem ale je, že pod tlakem všech těch – v mnoha případech zcela nesmyslných – opatření, jež lidem berou práci a obživu nebo je staví do role podřadných občanů, jsme už dlouho svědky radikalizace části společnosti. Takže to nevylučuji.
Při zmíněné demonstraci nechyběly dokonce ani makety šibenic, což některé politiky dost pobouřilo. Nebylo to už přece jen za hranou?
Že to pobuřuje některé politiky, to je mi dost šumafuk. Mně na tom mnohem víc vadí, že tenhle přepálený radikalismus odrazuje mnohé občany. Namísto toho, aby se zamysleli nad podstatou těch protestů, totiž že mají racionální jádro, tak podobné excesy je spíše odhánějí. A ono není potřeba přesvědčovat přesvědčené, ale přitáhnout váhající. Pak se nemůžeme divit, že jdou a u voleb to do urny opět hodí těm samým panákům, kteří je už tolikrát podvedli.
Soud také tento týden „shodil ze stolu“ povinnost prokazovat očkování nebo prodělání covidu v restauracích, na kulturních akcích… Vláda poté rozhodla, že tato povinnost se ruší od 9. února. Překvapilo vás to?
Ano, je to jeden z dalších úspěchů doc. Zdeňka Koudelky, právního experta Trikolory. Nepřekvapilo mě to. Soud pouze konstatoval, co bylo a je zcela evidentní od samého počátku, totiž že Babišova vláda tu zavedla nezákonnou praxi a poškodila tím řadu podnikatelů a živnostníků. A Fialova vláda v tom jen pokračuje. Jedni za 18, druzí bez 2 za 20.
Většina Evropy rozvolňuje, v Rakousku ale začalo v únoru platit povinné očkování proti covidu. Co si o tom myslíte?
Znovu a znovu mě fascinuje, s jakou lehkostí vlády a parlamenty mnoha západních zemí omezují základní občanské svobody, s jakou lehkostí vytvářejí občany dvou kategorií. Jedny, kteří něco smějí, a druhé, jejichž práva jsou – ve skutečnosti bezdůvodně – omezena. A ještě víc mě děsí, jaké procento lidí to tam mlčky přijímá. Myslím, že my jsme na tom o trochu lépe, protože máme za sebou desetiletí zkušeností s totalitou, takže jsme v tomto smyslu o něco citlivější. Ta citlivost je ale, bohužel, nepřenosná, jak geograficky, tak věkově.
Velmi přísná protiepidemická opatření provázejí olympijské hry v Číně. Jsou podle vás namístě, nebo vám přijdou přehnaná? Jak moc covid letošní zimní hry ovlivňuje?
V tomto smyslu Číňané postupují stejně jako Japonci loni při letních olympijských hrách. Ta asijská mentalita je zřejmě shodná, přestože režimy v těch zemích se od sebe liší. V případě Číny ovšem naši televizní propagandisté nikdy neopomínají, kde to jen jde, přidávat přídavné jméno „komunistická“. Je to samozřejmě dokonalá pitomost, protože v Číně je všechno možné, ale komunismus rozhodně ne. Já tohle televizní nálepkování navíc považuju za porušování zákona, v případě České televize dokonce za dlouhodobé porušování zákona, neboť podobné hodnotící komentáře nemají ve zpravodajství co dělat.
Když jsme u olympiády, už několik měsíců se například ze Senátu ozývají hlasy proti tomu, že se koná právě v Číně. Před pár dny se připojil i herec Jiří Mádl. Ten prý bude olympiádu bojkotovat. Podle Mádla je olympiáda v Číně historický lapsus moderní společnosti. „Naprosto chápu sportovce, kteří tam jedou, a budu jim přát hodně úspěchů. Je to vrchol jejich sportovního úsilí. Ale nebudu se dívat ani na jeden přenos. Vynechám i můj milovaný hokej. Protože nemůžu přenést přes srdce, že země, která hybridně útočí na kdekoho, má koncentrační tábory pro vyhlazování svébytného etnika, nerespektuje lidská práva apod., hostuje něco tak vznešeného jako je tento svátek sportu,“ napsal na facebooku. Co si o jeho vyjádření myslíte?
Blázen. Pozérský kašpárek. Olympiády jsou o setkávání lidí. Lidi spolu mají mluvit. Bojkoty jsou na nic.
Před pár dny jste se stal 1. místopředsedou Trikolory. Na svém novém politickém facebooku jste uvedl některé body, pod kterými je Trikolora podepsaná. Například: „Evropské unii v téhle podobě, v tomto molochu, který deficit demokracie nahrazuje přebytkem byrokracie, nechceme být. Hluboce se mýlí ti, kteří pořád věří v nějakou nápravu či obrodu.“ Co konkrétně vám nejvíc vadí?
O našich věcech se nerozhoduje u nás doma, ale v Bruselu, respektive v Berlíně. Nejsme suverénní zemí, nýbrž provincií superstátu, který ovšem ve skutečnosti de iure ani neexistuje. Co je politika? Hájení zájmů. Hájí naši politici naše vlastní zájmy? Nikoli. Jak poslušní ocáskové krvácíme za velmocenské, obchodní i jiné zájmy jiných zemí. Jen jsme se vysoukali z moskevské řiti, už se noříme do té bruselské, berlínské či washingtonské. A bohužel, k tomu všemu neštěstí ještě tak nějak po hujerovsku obvykle býváme papežštější než papež.
„Trikolora VŽDY PODPOŘÍ veškeré iniciativy, které povedou k posílení naší NÁRODNÍ SUVERENITY, respektive k rozvolnění našich vztahů s EU, včetně referenda o vystoupení.“ I takový postoj Trikolora zveřejnila. Domníváte se, že by ČR v současném stavu dokázala bez EU skutečně fungovat? Podívejme se na to například vzhledem k potravinové soběstačnosti státu. Jak toto řešit?
My nevoláme po tom, aby naše země zpřetrhala veškeré vazby se sousedními či obecně s evropskými státy. My nikam z Evropy neodcházíme. Země Koruny české vždy v Evropě byly, jsou a budou. Jedna věc ovšem je ekonomická spolupráce, respektive spolupráce ve všech možných oblastech, kde nám to vyhovuje a kde je to pro nás přínosné – a úplně jiná věc je totální podřízení naší země nikým nevoleným bruselským byrokratickým strukturám ve věcech měnových, fiskálních, právních atd.
Co kdybychom jednou nevzhlíželi k žádným obzorům, ani těm východním, ani těm západním. Co kdybychom nevykřikovali, kam patříme či nepatříme, protože od vždy jsme tam, kde jsme, a jinde nikdy nebudeme. Co kdybychom prostě dělali věci po svém, sebevědomě a efektivně. Opravdu je to nemožné? S hlavou zabořenou v řiti, ať už se nachází na jakékoli straně světa, to ovšem nejde.
Podívejme se i na to, co se děje v souvislosti s Ukrajinou. Česká republika a Ukrajina podepsaly smlouvu o daru dělostřelecké munice, kterou už minulý týden česká vláda schválila. Konkrétně se jedná o 4000 dělostřeleckých granátů. Uzavřeli také ujednání, které umožní v ČR léčit raněné vojáky z Ukrajiny. Jak toto se podepíše na našich vztazích s Ruskem, které jsou již delší dobu, jak se už mnohokrát psalo, na „bodu mrazu“?
Úvahy o vojenských či zahraničněpolitických otázkách rád přenechám expertům, kteří tomu opravdu rozumějí. Mým oborem jsou média. A jestli mě něco opravdu děsí, tak je to militarizace veřejného prostoru, které se dopouštějí propagandistická média hlavního proudu v čele s Českou televizí.
Někteří politici, novináři a rádoby experti jako kdyby po té válce na východě přímo toužili. Jako by si ji přáli. Jako by byli přímo natěšení, že i my vyrazíme na Rusa. Nic hloupějšího a nebezpečnějšího ovšem neexistuje. Ve jménu cizích zájmů si zahrávají s životy a prosperitou českých občanů. Tohle válečné dobrodružství, kdyby k němu snad nedejbože došlo, nic dobrého nemůže přinést.
Celkově, jak hodnotíte postoj, který ČR k situaci kolem Ukrajiny zaujala?
Jen a pouze negativně.
Na závěr tady máme ještě novinku týkající se Rady ČT. Sněmovní volební výbor doporučil Poslanecké sněmovně, aby neschválila výroční zprávu o činnosti ČT za rok 2020. Důvodem je tvrzení Rady ČT ve zprávě, že zastoupení představitelů hnutí SPD v debatních i zpravodajských pořadech bylo nepřiměřeně nízké ve srovnání s ostatními stranami vzhledem k zastoupení tohoto subjektu v Poslanecké sněmovně. Podle zástupců výboru Rada ČT konstatuje ve zprávě něco, co není podloženo ano zdůvodněno. Ředitel ČT Dvořák tvrzení ve zprávě označil za manipulativní. Co na to říkáte?
Není nad čím se radovat. Je chybou, pokud si někdo podobné usnesení vykládá, že jako super, konečně ČT dostala přes prsty. Je to úplně obráceně. To není útok na ČT, ale naopak její obrana před „nezodpovědnými živly“, jako jsem třeba já, kteří si dovolují mít na ČT kritický či přímo negativní názor. České televizi ani jejímu generálnímu řediteli Dvořákovi se nestane nic, jen dostanou „klid na práci“.
Dvojí neschválení výroční zprávy naopak znamená, že poslanci sejmou Radu ČT, ve které stále ještě sedí pár příčetných lidí, kteří chápou, že tam jsou jako zástupci veřejnosti, a ne jako obranný val pro pana ředitele. Předehru k tomuto totálnímu a definitivnímu ovládnutí sedmi veřejnoprávních miliard, na kterých pan Dvořák a spol. sedí, rozehrály strany bruselské pětky už v nedávné minulosti, když řadu měsíců blokovaly dovolbu členů Rady ČT.
Nyní, když už mají ve sněmovně většinu, jim nic nebrání, aby Radu ČT ovládly úplně. To si ovšem my, svobodně uvažující občané, nemůžeme a nesmíme nechat líbit.
Rozhovor vyšel na portálu Parlamentní Listy ZDE.
Přidejte se k nám!
Záleží Vám na hodnotách, které Trikolora hájí?
Pokud ano, staňte se Registrovaným příznivcem Trikolory.
Tím získáte možnost účastnit se našich stranických akcí, diskusních setkání, workshopů i členských schůzí.
Budete mít také přednostní a pravidelný přísun aktuálních informací o našich aktivitách.