Nechutný a neodpustitelný experiment na dětech

Reakce na svém veřejném facebookovém profilu na zahrnutí výuky LGBT+ do připravovaných rámcových vzdělávacích programů  

Už i v České republice přibývá čím dál víc dětí, které pochybují o své sexuální orientaci a prohlašují, že jsou nebinární. Dopadneme jako v Británii, kde si každý desátý školák chce změnit pohlaví nebo už tak učinil? Osobně to považuji za nechutný a neodpustitelný experiment na dětech a další fázi likvidace rodiny jako základního funkčního principu společnosti. Tradiční rodina je cíleně upozaďovaná a zesměšňovaná.

Nikdo u nás žádné homosexuály ani jiné menšiny nenapadá, znám jich osobně dost na to, abych věděla, že tento lobbing sto a více odchylek s tím nemá nic společného. Tady se už i u nás naprosto cíleně rozjela propaganda ve smyslu, že být muž nebo žena není normální, že normální je být cokoliv jiného. V Británii se téměř třetina žáků učí, že „žena může mít penis“, a každý pátý žák se dozvídá, že „muž může otěhotnět“. Více než polovina (54 %) žáků uvedla, že ve škole znají někoho, kdo si chce změnit pohlaví nebo už to udělal.

Jak dlouho bude trvat, než nějaká „neziskovka“ přijde oficiálně s něčím takovým i do našich škol a nějaký šílenec začne tvrdit, že přece ty jedenáctileté děti mají právo se nechat do smrti dobrovolně zmrzačit a nikdo jim v tom nesmí bránit. Ani jejich názorově zastaralí rodiče. Koneckonců ministr školství Bek tomu již šel sám naproti a zahrnul výuku LGBT+ do připravovaných rámcových vzdělávacích programů.

Je třeba si uvědomit, že ty děti, ano, pořád to jsou v tom věku děti, by měly mít právo v prvé řadě na jistotu a oporu své rodiny. V drtivé většině případů to s nimi totiž nikdo nemyslí lépe, než jejich vlastní biologičtí rodiče. A říkejte si co chcete, mluvíme o většině a staletími prověřeném modelu. Není normální dítěti začít rvát hormony či blokátory puberty a udělat z něho do smrti mrzáka bez možnosti mít děti vlastní, a ještě mu říkat, že tak to má být. Není normální to programově cpát do maistreamu, na sociální sítě a do dětských pořadů.

To není tolerance. To je sobeckost a bezohlednost marginální skupiny lidí, která jen zneužívá křehké děti v období zcela normálního hledání sebe sama a jisté zmatenosti v sebeurčení. Bez jejich naprosto zhoubného vlivu by se nad tím většina z nich po pár letech „pekla puberty“ zasmála a šla životem spokojeně dál. Někteří z nich ovšem už nebudou mít tu možnost.

A tak jsou ordinace psychologů a psychiatrů dlouhodobě přeplněné k prasknutí a čekací doba je neúměrně dlouhá. Pokud tohle nezastavíme, budeme tu mít generaci lidí bez identity. Nechť si každý vybere dle své libosti, ale nemanipulujme cíleně tyto děti v „telecím věku“, kdy potřebují hlavně pocit jistoty, zázemí a bezpečí.

Nezalouží si to…