Projev Petra Štěpánka na Celostátním sněmu 2024

Vážení delegáti, milé dámy, vážení pánové, milí hosté!

Já budu určitě kratší, než byla paní předsedkyně, ale dovolte mi, abych začal tam, kde ona skončila. Poděkovala prakticky všem, ale přesto jedno poděkování chybí. A je to poděkování člověku, bez kterého by možná Trikolora neexistovala, poděkování člověku, který toho pro další existenci Trikolory poté, co ji opustil Václav Klaus mladší, udělal určitě nejvíc, člověku, který má dozajista největší zásluhu na vyjednání naší aktuální koaliční spolupráce s SPD, člověku, který by pro Trikoloru doslova dýchal, a člověku, který toho ve prospěch Trikolory obětuje opravdu hodně, včetně zanedbávání vlastního zdraví. Takže, vážená paní předsedkyně, milá Zuzko, jménem svým i jménem všech členů Trikolory ti za práci, kterou jsi odvedla a stále odvádíš, děkuju.

Zuzko, děkujeme!

Naprostou většinu toho, co tu dnes mělo být řečeno, už ve své zprávě řekla paní předsedkyně, já se zaměřím pouze na to, co je mi nejbližší, tj. na komunikaci Trikolory navenek i dovnitř a na oblast médií obecně. Nejprve k tomu, co se za poslední dva roky nepodvedlo.

Měli jsme záměr vytvořit jakýsi think-tank, tedy nástroj, kterým bychom komunikovali naše ideje ven i dovnitř a který by zároveň sloužil tomu, abychom k Trikoloře přitáhli nám blízké osobnosti. Think-tank už měl svůj název, totiž Normální svět. S profesorem Budilem již jsme byli dohodnuti, co od této iniciativy očekává vedení strany a bylo na něm, aby k tomu z druhé strany přidal své záměry. Tím to ale celé, bohužel, skončilo, a následně i pan profesor.

Nepovedla se rovněž akce tiskový mluvčí Trikolory. Václav Musílek měl o výkonu této funkce jinou představu než grémium, takže když mu grémium neschválilo jeho navrženou komunikační strategii, na výkon této funkce nejprve fakticky a posléze i formálně rezignoval.

Další věc, která moc nefunguje, je naše facebookové členské fórum. Ponechme stranou, že jsme je vytvářeli nadvakrát, nicméně i ten druhý pokus stůně stejnými neduhy, jako ten první. Dokud někteří členové nepochopí, že méně je někdy více, obávám se, že se to nezlepší.

Věc, která se naopak velmi podařila, funguje dobře, plní svoji funkci a do značné míry nahradila to, co jsme očekávali od zamýšleného think-tanku, je Studio TRIKO. K dnešnímu dni jsme odvysílali přes 80 dílů, ve kterých se objevilo více než 50 osobností, ať už našich vlastních členů či lidí nám názorově blízkých nebo prostě jen nám sympatických a zajímavých.

Studio TRIKO slouží přesně tomu, k čemu bylo zřízeno. Propagujeme ideje a názory, které jsou Trikoloře blízké, promujeme si naše vlastní členy a do gravitačního okruhu Trikolory přitahujeme osobnosti, které jsou nám blízké nebo které jsou našimi koaličními či potenciálně koaličními partnery.

Ty nejlepší díly Studia TRIKO mají v součtu všech platforem, kde se obvykle prezentujeme, přes 200 tisíc shlédnutí, což je mimochodem víc než má Václav Moravec v neděli v poledne na ČT1 a ČT24 dohromady.

Akce ovšem vyvolává reakci. Takže s oním relativním úspěchem aktuálně souvisí nový problém naší vnější komunikace, a to je blokování a banování našich příspěvků na sociálních sítích, respektive obecně blokování a banování stávajícímu režimu nepohodlných názorů, osob a subjektů. Říká se tomu shadow banning čili omezování dosahu, což ve skutečnosti není nic jiného než stará známá cenzura. Ovšem cenzura, která je mnohem zákeřnější než ta klasická. „Povídejte si, co chcete, my to stejně téměř k nikomu nepustíme.“ Prostě se upraví algoritmus, dle kterého se příspěvky zveřejňují, vlastně spíš nezveřejňují. A tak tam, kde jsme mívali třeba i těch více než 200 tisíc shlédnutí, jsme najednou v řádu jednotek tisíců, a tam kde bývaly tisíce lajků či stovky komentářů, je jich najednou o dva řády méně.

Jako Trikolora jsme k tomu vydalo stanovisko, kousek z něho odcituju.

Sociální sítě se staly fenoménem současnosti. Facebook už dávno není platformou, kde si lidé povídají pouze o tom, kdo s kým chodí, kde byli na výletě, kam pojedou na dovolenou či co měli k obědu. Řeší se tu také politika, probíhá tu politická soutěž a někdy doslova politický boj. Jestliže všechny názorové proudy a politické subjekty nemají stejné podmínky, není taková soutěž férová. Odpovědné státní orgány by měly zasáhnout. Pokud to ale není tak, že facebookoví cenzoři jednají přímo se souhlasem, ba dokonce na politickou objednávku státních orgánů, respektive vládních politiků. V tom případě je situace ještě mnohem vážnější a v zájmu svobody a demokracie je nutné tyto politiky odstranit, což znamená porazit je ve volbách.

Spíše k zamyšlení k výše řečnému si dovolím připojit ještě jednu řečnickou otázku. Jsou takové volby, ve kterých všichni nemají stejné podmínky, skutečně svobodné a demokratické?

Další stanovisko jsme vydali k novele mediálního zákona. I tady si dovolím kousek odcitovat.

Namísto veřejné diskuse, co ještě je a co už by nemělo být obsahem veřejnoprávního vysílání, zda na to Česká televize a Český rozhlas opravdu potřebují tolik programů a jak mají být média veřejné služby ve 21. století financována, přichází vláda s novelou, která nic z toho neřeší, pouze bez jakékoli předchozí analýzy pumpuje z kapes daňových poplatníků do bezedné veřejnoprávní „díry“ další a další peníze.

Dle zákona mají být zpravodajství a publicistika veřejnoprávních médií všestranné, pluralitní, vyvážené a objektivní. Nic z toho Česká televize ani Český rozhlas dlouhodobě neplní. Jsou naopak hlásnou troubou pouze jednoho ideového a politického směru, totiž tzv. liberální demokracie, která už ale není ani liberální, ani demokracie. Navrhované zvýšení televizních a rozhlasových poplatků je proto doslova plivnutím do tváře občanům, kteří vyznávají jiné politické názory a jiné ideové hodnoty, neb se po nich chce, aby ještě ve vyšší míře financovali propagandu, se kterou nejen že nesouhlasí, ale která jim i celé společnosti svojí jednostranností přímo škodí.

Pokud mají veřejnoprávní média nadále existovat, přičemž žádná neměnná danost to není, Trikolora navrhuje úplné zrušení tzv. koncesionářských poplatků a financování ČT a ČRo přímo ze státního rozpočtu. Zároveň je potřeba výrazně zredukovat jejich rozsah, podrobit je skutečné veřejné kontrole, znovu definovat, co má být obsahem veřejnoprávního vysílání a zpravodajství a publicistiku otevřít celému názorovému spektru. Největší problémem našich veřejnoprávních médií není to, co vysílají, nýbrž to, co všechno nevysílají.

Za největší problém naší současnosti za vlády pětikoalice považuju – a zmiňovala to přede mnou i paní předsedkyně –, postupné ukrajování našich občanských svobod, na prvním místě svobody projevu. I k tomu se Trikolora v uplynulém období vyjadřovala.  

Česká republika směřuje pod Fialovou vládou velmi nebezpečným směrem. Nejen, že každým dnem přibývají další a další lidé, kteří jsou šikanováni za vyslovené názory, ale přímo geometrickou řadou narůstá také počet trestních stíhání za verbální trestné činy. Výsledkem je nezdravý stav, kdy se opět něco jiného říká doma a něco jiného na veřejnosti. Trikolora varuje před tímto trendem a zároveň důrazně protestuje. Proč? Protože nesmyslný boj proti tzv. dezinformacím se už dávno přeměnil v likvidaci našich občanských svobod, na prvním místě ústavou zaručené svobody projevu. Ostatně, pozor vtip, jaký je rozdíl mezi dezinformací a pravdou, už víme z covidových časů: půl roku. Paragrafy o verbálních trestních činech zbyly v našem trestním zákoníku z komunistických časů, nicméně do nedávna ležely ladem a nikdo soudný je nepoužíval. Až s příchodem vlády pětikoalice se to změnilo.

Milé dámy, vážení pánové, nežiju v iluzi, že naše stanoviska, a že jich za uplynulé dva roky bylo, mohou samy o sobě něco změnit. Dáváme jimi ale najevo, co si o zmiňovaných oblastech a jevech myslíme a jaká navrhuje Trikolora řešení. Budeme v tom pokračovat. Skutečnou změnu a obrat v námi kritizovaných záležitostech ale může vyvolat pouze výměna vládnoucí politické garnitury. Udělejme všechno pro to, abychom byli u toho a mohli sami co nejvíce věcí skutečně ovlivnit.

Děkuju vám, že jste mě vyslechli.