Sociální systém nemůže nahrazovat chyby politiků

20.2. 2022296x

Počínaje lednem 2022 platí nová pravidla pro přiznání příspěvku na bydlení, doplatku na bydlení a dávky okamžité hmotné pomoci. Je to prý snaha státu kompenzovat obrovský růst cen energií. MPO ČR odhaduje, že ceny letos stoupnou v průměru o 37 % u elektřiny a 40 % u plynu. Myslím si, že růst cen bude vyšší, protože letos skončí několika milionům lidem smlouvy s fixními cenami a vzrůstající napětí ve světě požene ceny energií stále vzhůru. Vláda však na tyto hrozby systémově nijak nereaguje. Proto považuji snahu vlády řešit růst cen energií sociálními dávkami za zásadní chybu.

Růst cen je převážně způsoben dovozem inflace, protože je založen na strukturálních chybách v oblasti energetické politiky. Je to trh s emisními povolenkami, nesmyslné přeprodávání energií na burze v Lipsku a také Green Deal, kdy se ruší výroba el. energie z uhlí, z jaderných elektráren, upřednostňují se elektroauta a tím se zvyšuje tlak na množství vyrobené el. energie. Moje přesvědčení, že růst cen bude mnohem vyšší, vychází z poznatku, že nejen naše vláda, ale ani EU či některé další státy, systémově nereagují na vzniklou situaci a neodstraňují strukturální příčiny divokého růstu cen.

Představa, že inflaci, způsobenou především růstem cen energií, lze řešit zvýšením sociálních transferů občanům je zcela a zásadně chybná a pro občany ponižující! Vláda neustále tvrdí, že nebude dělat plošná opatření na pokrytí úhrad cen energií, ale že pomoc musí být cílená, tedy, asi jen na ty opravdu chudé. Ostatně, kdo se podívá na formuláře, hned zjistí, že kritéria jsou tak přísná, že mnoho občanů na dávky nedosáhne. Doplatek na bydlení a dávky okamžité hmotné pomoci lze přiznat pouze lidem, kteří nemají žádný majetek, a v tom je zakopaný pes. Růst energií nedopadá jen na ty nejchudší, ale postupně ničí živnostníky, rodiny se mzdami na úrovni mediánu a postihuje také další vrstvy občanů. A to je ten zásadní problém, který nelze řešit sociálními transfery, ale jen odstraněním příčin růstu energií, případně plošným opatřením, které ochrání většinu občanů.

Podle odhadů MPSV by mohlo letos na příspěvek dosáhnout 220 až 280 tisíc z celkem asi 4,5 milionu domácností, to je přibližně 5 % domácností. Ostatní to vydrží, ale možná zchudnou příští rok (např. až jim skončí fixace cen) natolik, že spadnou mezi oněch 5 %. To je skutečně cílem politiky státu? Postupně ožebračit větší část obyvatel, udělat z nich osoby závislé na sociálním systému? Možná, že je to cílem, protože lidé závislí na státu, na jeho dávkách, jsou poddajnější a ovladatelnější. Pokud je tomu tak, zásadně s tím nesouhlasím, protože se tím vytváří velmi nebezpečné prostředí a řada lidí se tomuto ponižování nepodvolí.

Fascinuje mě, že si politici neuvědomují, že pro mnoho lidí může být velmi ponižující žebrat se zmačkanou čepicí na úřadě o sociální dávky. Vím, o čem mluvím. Způsob jednání úřadů je někdy opravdu tristní. Tito lidé budou cítit celý život, že například museli skončit se svým drobným podnikáním, které je uživilo, a jít žebrat na úřad. Oni nemají žádný podíl na současném svrabu. Budou se bránit tak, jak budou umět, a ve volbách budou volit třeba extrémisty.

Každá vláda má odpovědnost vůči svým občanům, kteří ji volili. Proto lze právem očekávat, že udělá maximum proto, aby ochránila své občany před různými krizemi. Zatím nejsou vidět žádné viditelné kroky v současné energetické krizi. Stačí prolistovat několika servery, abychom si udělali obrázek, jak na tom jsme. Na tomto odkaze jsou údaje o cenách el. energie v evropských zemích ZDE. „Vezmeme-li v úvahu kupní sílu obyvatelstva. Eurostat využívá jednotku Purchasing Power Standard (PPS). Čím je PPS vyšší, tím více ostatního zboží a služeb musí obyvatelé země obětovat, aby zaplatili elektřinu. U střední spotřeby 2500–5000 kWh ročně platí v přepočtu na kupní sílu nejdražší elektřinu v Rumunsku, Německu, Turecku, Polsku a Česku. Pokud se podíváme na ceny pro domácnosti s nízkou spotřebou – od 1000 do 2500 kWh ročně – což je spotřeba běžné domácnosti, která elektřinou ani netopí, ani neohřívá vodu, platíme v ČR vůbec nejvíce v celé Evropě. Druhou příčku obsadilo Španělsko a třetí Německo.“

Vláda ČR by měla vzít v úvahu výsledky všech možných průzkumů, které ukazují, že čeští občané mají jednu z nejdražších cen energií. To není samo sebou. Řada států reguluje ceny energií, stanoví stropy maximálních cen, smluvně si zajišťují podstatně nižší ceny plynu a my vymýšlíme jenom sociální dávky. Je potřeba mít odvahu a chránit naše občany před zchudnutím a zavést regulaci cen, případně určit cenový strop apod. Vím, že to není protržní opatření, vím také, že je to narušení hospodářské soutěže, ale v současné době bych upřednostnil prospěch našich občanů před ideologickými poučkami.

Druhou cestou (ale podstatně obtížnější) je nekupovat předraženou el. energii z burzy v Lipsku, prodávat jen zbytek, který sami nespotřebujeme, zásadním způsobem zabojovat proti trhu s emisními povolenkami a případně se rozhodnout o samostatnou smlouvu o dodávkách plynu. Jiná rozumná řešení nevidím, protože sociální systém má řešit obtížné situace lidí, které postihne katastrofa, selže jim zdraví, nemohou si sami na sebe vydělávat, nebo se ocitnou v situaci, kterou bez pomoci nejsou schopni zvládnout. Nemůže však nahrazovat kolapsy v energetické politice!

Článek vyšel na portálu Aktuálně ZDE.

Komentáře