Vládní zaprodanci, posloucháte vůbec? Štěpánek po Václaváku přidává břitká slova o režimních novinářích

13.3. 2023652x

„Pokud plná náměstí nepřetavíme v procenta volebního výsledku, budou všechny demonstrace na nic,“ říká k včerejší demonstraci první místopředseda Trikolory Petr Štěpánek. „Je to nekonečné selhání médií hlavního proudu, jaký způsobem sobotní demonstraci pokryla, respektive spíše nepokryla,“ podotýká pak a srovnává, jak to bylo, když demonstrace pořádal Milion chvilek. Vyjádřil se i k tomu, co se po akci na Václaváku odehrálo u Národního muzea. Vysvětlil, proč se mu nelíbil inaugurační projev nového prezidenta a vrátil se ještě k Miloši Zemanovi.

V sobotu se na Václavském náměstí konala další protivládní demonstrace, tentokrát s názvem Česko proti bídě. Za akcí stála strana PRO a právník Jindřich Rajchl. Ten z pódia mimo jiné uvedl, že se lidé dnes sešli, aby se postavili bídě. „Aby nám už nikdy nevládli vysílači signálů, pletačky svetrů, majitelky kabelkových tanků nebo hráči vojenských simulací na mobilních telefonech. Aby už nikdy nevládly v téhle zemi zájmy nadnárodních korporací, ale aby nám vládla vláda, která bude mít na prvním místě zájmy občanů České republiky,“ řekl mimo jiné. Co na jeho slova říkáte a co říci na výzvy k demisi vlády, které na Václaváku také zazněly?

Souhlasím.

Překvapilo vás, kolik lidí na sobotní demonstraci přišlo?

Ne. Účast byla podobná jako loni 3. září. Horní část Václaváku byla plná v celé šíři až po Štěpánskou ulici, i chodníky, po Vodičkovu a Jindřiškou už to bylo trochu řidší, dolní část náměstí až na Můstek zaplněna nebyla. S listopadem 1989 se to srovnávat nedá, tehdy praskal ve švech úplně celý Václavák včetně okolních ulic.

Mandát se dává ve volbách, ne na náměstí,“ napsal jste na svůj facebook. Neočekáváte tedy, že tato nebo i případné další akce budou mít u vlády větší odezvu, než měly ty, které pořádal před časem Ladislav Vrabel?

Kéž by měly. Očekávám ale, že spíše dojde k nějaké konfrontaci. Já osobně i celá Trikolora samozřejmě stojíme na straně demonstrujících, přesto se odvážím napsat něco, co nebude každému úplně po chuti. Dejme tomu, že na Václaváku bylo sto tisíc lidí, další desetitisíce se účastnily prostřednictvím internetu (poděkování za to patří především TV Raptor), a další a další tisíce lidí to vidí stejně jako demonstranti.

Ale pořád zde žijí také statisíce lidí, kteří mají jiné názory, a smutným faktem bohužel je, že všechny poslední volby – sněmovní, senátní, komunální i prezidentské –, ať si o jejich průběhu a mediálním pokrytí myslíme cokoli, a já si myslím jen to špatné, vyhráli jejich favorité. A teď to, co někteří neradi uslyší: i tihle lidé mají na svůj názor, dle mého názoru sice hodně popletený, právo. I to je demokracie. Nebo právě to je demokracie.

Takže co mají ti, kteří jsou nespokojení, mnohdy třeba až zoufalí z postoje a kroků vlády, dělat? Čekat do dalších voleb?

Pokud plná náměstí nepřetavíme v procenta volebního výsledku, budou všechny demonstrace na nic. Také avizované nátlakové akce samozřejmě mají svůj význam i legitimitu, ale bez následného volebního výsledku i ty mohou nakonec být kontraproduktivní, neboť média hlavního proudu zdejší „mlčící většinu“ opět patřičně vystraší a zpracují, a ta to pak zase hodí Fialovu slepenci. Odborář Dufek, který se v době covidu vysmíval krachujícím majitelům restaurací a posílal je do výroby, ve mně v tomto smyslu moc důvěry nevzbuzuje.

Potřebujeme chytré, pevné, odvážné, kreativní politiky, schopné se vzájemně dohodnout a spolupracovat – nikoli nějakého fýrera, duceho či vůdce.

Jak se podle vás k sobotní akci postavila média? Byla demonstrace zpravodajsky dobře pokryta?

Tragédie! Je to nekonečné selhání médií hlavního proudu, jaký způsobem sobotní demonstraci pokryla, respektive spíše nepokryla. Zcela logicky se nabízí srovnání s tím, jak si tatáž média, samozřejmě v čele s Českou televizí, počínala, když protivládní demonstrace organizoval spolek Milion chvilek, a jak si naopak počínají teď. Jsou snad dnešní demonstranti lidé druhého řádu? Proč jim neposkytují stejnou pozornost? Proč ten dvojí metr?

Omlouvám se za břitký slovník, ale řeknu to. Současní režimní novináři jsou neskuteční sráči. Opakovaně zrazují svoji profesi, jsou ostudou národa. Čest nemnoha výjimkám. Úplně komicky to pojali na Novinkách.cz. Namísto přímého přenosu z Václaváku bylo součástí jejich článku video o délce 51 sekund, přičemž samotné demonstraci se věnovalo 9 sekund, zatímco zbylých 42 sekund byly záběry na protidemonstraci milovníků Ukrajiny před Národním muzeem.

A co říkáte na to, co se po demonstraci odehrálo u Národního muzea, kdy skupina demonstrantů chtěla z muzea sundat ukrajinskou vlajku, i na zásah policie nebo na reakci ministra Rakušana?

Přesně takhle reaguje nervózní totalitní režim. Arogancí, obušky a násilím. Vůbec se nedivím, že lidem už jde ta modrožlutá záplava na kdejaké budově, natož pak na historické budově Národního muzea, na nervy. Totéž platí o válečnické rétorice a skutcích našich vládních militaristů, kteří vedou naši zemi do bídy. Jeden z nejúžasnějších momentů sobotní demonstrace byl, když Václavák skandoval: „My chceme mír!“ Poslouchají vůbec ti vládní zaprodanci, co si podstatná část naší veřejnosti o americké proxy válce na Ukrajině myslí? A Rakušan? Ten člověk si koleduje, že ho jednoho dne budeme soudit.

Pojďme dál. Senátoři nakonec ve středu schválili návrh na nižší růst důchodů. Co na to říci, a co říci na to, co se předtím v této otázce odehrálo ve Sněmovně? Nakonec právě i valorizace důchodů byla jedním z témat sobotní demonstrace…

Senát a senátoři o sobě rádi prohlašují, že jsou pojistkou demokracie. Teď nám doslova v přímém přenosu předvedli, jaké to jsou plky. Pokud by Senát skutečně byl pojistkou demokracie, novelu zákona o valorizaci důchodů by smetl, protože znásilnění řady pravidel, kterých se Fialova vládní koalice dopustila, konkrétně zneužití stavu legislativní nouze, retroaktivity a popření zásluhovosti, je tak očividné, že pouze slepý, hluchý a nemyslící člověk to může ignorovat. Senát sám sobě vystavil zničující vysvědčení. Nyní uvidíme, jak se uvede nový pan prezident. Zdali se při své legislativní premiéře představí jako prezident občanů České republiky, nebo jako spolupachatel zpovykané vládní koalice. Uvidíme.

Mimořádně špatný projev,“ napsal jste na facebooku k inauguračními projevu nového prezidenta republiky. Co konkrétně se vám nelíbilo?

Ano, byl to dle mého názoru velmi špatný projev. Zbytečně konfrontační, rozdělující, namyšlený, nerealistický, hloupý. Jako by si nový pan prezident nevšiml, že už je po volbách. Chce-li opravdu být prezidentem všech, nemůže sebe a svůj pohled na svět prohlašovat za svět pravdy, a ostatní prohlásit za populisty. Tudy cesta opravdu nevede. Takže rozpaky, rozpaky, rozpaky. Názorů na svět a na politiku je prostě víc, a každý máme na ten svůj stejné právo.

V zahraničních médiích v souvislosti s novým prezidentem píší, že v České republice začíná nová éra. Vnímáte to také tak? Co si pod tím představit?

Ano, vnímám. Někde jsem v tomto smyslu četl anekdotické vyjádření, že Česká republika měla tři polistopadové prezidenty – Havla, Klause a Zemana – a nyní opět bude mít prezidenta předlistopadového. Je to velmi trefná anekdota.

Hned den po inauguraci jmenoval nový prezident Petra Hladíka ministrem. Miloš Zeman to přitom předtím odmítl. Co na to říct?

Prezident Pavel snad ani nemohl poslat lepší vizitku, jakým bude prezidentem a čemu bude sloužit, než že hned první pracovní den na Hradě jmenoval ministrem životního prostředí lidoveckého zeleného šílence Hladíka. Ale ruku na srdce, přiznejme si, že pro Fialovu vládu národní zkázy je to opravdu, ale opravdu „skvělá posila“.

U příležitosti odchodu Miloše Zemana z prezidentského postu na jeho dlouholetou politickou éru vzpomínají a hodnotí ji jak jeho přátelé, kolegové, tak i nepřátelé. Jak vy byste tedy ohodnotil více než třicetileté působení Miloše Zemana v politice?

Miloš Zeman je politik, se kterým jsem po většinu jeho politické kariéry nesouhlasil, ale zároveň vždy existovaly důvody, proč jej respektovat a občas i proč si ho vážit. Respektovat a vážit jako politika, který uměl s politickými protivníky hledat a nalézat kompromisy, jako politika, který držel slovo a ctil dohody, nebo třeba jako politika, který vždy stál neochvějně na straně Izraele. Poslední dva tři roky jsem ovšem Zemanovi rozuměl čím dál míň a myslím, že v tom zdaleka nejsem sám.

Svoje příznivce ke konci své politické kariéry v mnohém opustil, ale svým odpůrcům se tím stejně nezavděčil. Navzdory tomu všemu jsme mu jako Trikolora s koncem jeho prezidentského mandátu poděkovali a popřáli mu hlavně zdraví.

Rozhovor vyšel na portálu Parlamentní Listy ZDE.

Přidejte se k nám!

Záleží Vám na hodnotách, které Trikolora hájí?
Pokud ano, staňte se Registrovaným příznivcem Trikolory.

Tím získáte možnost účastnit se našich stranických akcí, diskusních setkání, workshopů i členských schůzí.

Budete mít také přednostní a pravidelný přísun aktuálních informací o našich aktivitách.

Komentáře