Projev Zuzany Majerové na konferenci „Východiska a vůle ke změně režimu“

Projev předsedkyně Trikolory Zuzany Majerové na konferenci „Východiska a vůle ke změně režimu“, kterou včera uspořádal spolek Svatopluk.

Milé dámy, vážení pánové, milí hosté!

Jestliže se z bodu A chceme dostat do bodu B, je potřeba si nejprve ujasnit, kde se oba body nacházejí. A podobně, jestliže se z jednoho režimu, chceme dostat do jiného režimu, musíme si nejprve ujasnit, v čem se nacházíme a co na tom chceme změnit. 

Téma naší konference zní: východiska a vůle ke změně režimu. Proč je důležité o tom mluvit? Protože v naší zemi, v naší společnosti, v našem politickém systému evidentně existuje nespokojnost a potřeba změny. Asi to tak necítí všichni, ale značná část naší veřejnosti nepochybně ano. Pojďme ale postupovat metodicky. V našem případě to znamená, že si především musíme udělat pořádek v terminologii, kterou politici i novináři používají. Teprve poté můžeme artikulovat, kam chceme dojít a jak toho lze dosáhnout. Takže pojďme na to, občas to bude i zábavné.

Česká republika je součástí Evropské unie, jakéhosi soustátí, které ponejvíce připomíná Potěmkinovu vesnici. Však posuďte sami! Evropská unie se chová se jako stát, ale stát to není. Evropská unie má parlament, ale skutečný parlament to není. Evropská unie má vládu, ale normální vláda to není. Evropská unie má cosi jako ústavu, ale skutečná ústava to není. Evropská unie má vlajku, ale vlajka to není. Evropská unie má hymnu, ale hymna není. 

A čeho se naopak v Evropské unii nejvíc nedostává? Demokracie! A tento deficit demokracie nahrazuje Brusel zvýšenou byrokracií.

Paradoxy ale nekončí, naopak zmatení slov pokračuje. Zdaleka nejoblíbenější nálepkou unijních propagandistů jsou slůvka proevropský a protievropský. Eurohujeři si totiž ukradli pojem Evropa a demagogicky jej ztotožnili s Evropskou unií. Jenže to je jen další grandiózní podvod, ba přímo zločin. Evropa totiž není totéž co Evropská unie a PROTIunijní postoje nelze vydávat za PROTIevropské. Přesně to ovšem eurounijní propagandisté dělají. Vzniká tak šílený paradox: PROunijní politické síly, které ovšem tradiční Evropu s jejími anticko-židovsko-křesťanskými kořeny dlouhodobě a systematicky likvidují, jsou označovány jako PROevropské, zatímco všichni kritici této jedné jediné a zaručeně správné podoby evropské spolupráce, jež ovšem klopýtá od jedné krize ke druhé, jsou šmahem onálepkováni coby PROTIevropští.

A propos. Evropských států je 49, ale členských zemí EU pouze 26. Dalších 23 evropských zemí v EU není. 

A když už jsme u toho nálepkování, tak ještě jedna poznámka. Nejhanebnější nálepkou posledních let je označovat každého, kdo se nemodlí směrem ke Kyjevu, za proruského. Já se ke Kyjevu, podobně jako vy, nemodlím, přesto se v žádném případě nepovažuji za proruskou. Když už, tak jsem pročeská. Myslím, že jediné, co z toho lze vyvodit, je, že já i vy na rozdíl od všech těch nálepkovačů, i těch, kteří jim to baští, máme v hlavě mozek.

Tvrdí nám, že politický systém, ve kterém v Evropské unii žijeme, je liberální demokracie. Jenže tahle liberální demokracie na eurounijní způsob už dávno není ani liberální, ani demokratická. Ze všeho nejvíc se podobá tzv. lidové demokracii, jak si ji my starší pamatujeme ze socialistických, respektive komunistických časů. Proč? Protože současný režim už si zase libuje ve stíhání verbálních trestních činů. Už zase se za politické názory vyhazuje z práce. Už zase se jinak mluví doma a jinak na veřejnosti. Už zase řádí stará nechvalně známá cenzura. Ale pozor, není stejná jako za nacistů či komunistů, je daleko sofistikovanější, a tím pádem i záludnější. Ne, tvrdá totalita to, v čem žijeme, ještě není, ale jakási softtotalita už ano. 

Ale pojďme dál. Říkají o nás, že prý jsme krajně pravicoví. Musím se přiznat, že už dlouho marně přemýšlím, co vlastně tohle sousloví znamená. Vím, co znamená být pravicový. To preferujete individuální rozhodování před kolektivistickým a osobní svobodu před zásahy státu. Jak se to dá provozovat krajně, fakt netuším. A obávám se, že to nevědí ani ti, kteří tenhle nesmysl dnes a denně používají. Ve skutečnosti je to jen nálepka, jejímž jediným smyslem je poškozovat, protože krajnosti, ať už jsou jakékoli, lidé nemají rádi.

Dalšími slovy, se kterými naši názoroví protivníci rádi šermují, jsou systémovost, respektive antisystémovost. O politických stranách, které reprezentujeme, tvrdí, že jsou antisystémové, a sami sebe naopak pokládají za systémové. Otázkou ovšem je, CO má být oním systémem. Pokud to má být bezvýhradné poklonkování Bruselu, pak asi mají pravdu. Pokud se ale shodneme na tom, že systémem, ve kterém chceme žít, je demokracie, skutečná demokracie, pak je to s onou antisystémovostí úplně obráceně. 

Takže opět, posuďte sami! Co je demokratického na vytváření nejrůznějších sanitárních kordonů, když jejich jediným smyslem a cílem je nepřipustit demokraticky zvolené politiky k rozhodování či do funkcí? To je dnes realita nejen v Evropském parlamentu. Co je demokratického na tom, že stále častějším povolebním scénářem je, že ti, kteří ve volbách prohráli, vyšachují vítěze voleb ze hry? Naposledy v Rakousku. Co je demokratického na rumunském zrušení prvního kola prezidentských voleb? Co je demokratického na tom, že 4 (slovy čtyři!!!) piráti, respektive čtyřčlenný pirátský poslanecký klub má z vůle Fialovy vládní koalice místopředsedkyni sněmovny, zatímco 20 poslanců SPD žádného místopředsedu nemá? A takhle se dá pokračovat dál a dál a klást další otázky.

Samostatnou kapitolou naší současnosti jsou média hlavního proudu v čele s veřejnoprávní Českou televizí. Namísto aby referovala stylem „padni, komu padni“, jsou hlásnou troubou jednoho politického a ideového směru, té údajné liberální demokracie. Jenže svět i politika jsou daleko pestřejší. Kdekoho obviňují, že šíří dezinformace, ale zdaleka největším dezinformačním médiem je právě sama Česká televize. To, co předvedla v době covidu nebo co předvádí nyní v čase ukrajinské války, je naprosté selhání. 

Česká televize se přeměnila ve služebnou zločinnou organizaci. Proč? Protože vysílá cinknuté, neúplné, zavádějící informace. Protože není nezávislým informačním zdrojem, nýbrž propagandistickým nástrojem. Protože funguje jako tlampač Bruselu a pátý člen vládní koalice. Česká televize v téhle podobě si zaslouží zrušit, ne navýšit poplatky. Vše výše řečené platí obdobně pro Český rozhlas.

Problém České televize a Českého rozhlasu není v tom, co vysílají, nýbrž v tom, co všechno nevysílají, co všechno selektují, co všechno překrucují. Za peníze všech obsluhují pouze část české veřejnosti. A tím pádem také nesou velkou spoluodpovědnost za stav naší společnosti.

Takže, jak z toho všeho ven? Kam chceme dojít? Co by mělo být naším cílem? Moc hezky o tom na Mnichovské bezpečnostní konferenci nedávno hovořil nový americký viceprezident J. D. Vance. Na evropský kontinent musíme vrátit hodnoty jako jsou svoboda, pravda a demokracie. Není třeba tleskat úplně všemu, co Donald Trump a jeho spolupracovníci říkají nebo dělají, ale americkou revoluci zdravého rozumu bychom měli následovat. 

Co to v praxi znamená? Musíme slovům vrátit jejich původní význam. Musíme obnovit demokracii bez přívlastků. Musíme odmítnout progresivistické fantasmagorie. Musíme utnout financování politických neziskovek. Musíme zastavit nelegální masovou migraci a islamizaci našeho kontinentu. Musíme odmítnout klimatické náboženství v podobě nesmyslné dekarbonizace. Musíme zrušit Green Deal. Musíme zastavit militarizaci společenského prostoru a omezit nesmyslné zbrojení. A v neposlední řadě musíme obnovit skutečnou svobodu slova. 

Demokracie je totiž diskuse a nikdo z ní nesmí být vylučován. Demokracie musí být volná soutěž. Volná soutěž lidí, idejí a programů.

Děkuji, že jste mě vyslechli.