To se nám to sportuje, když nás štědře dotují.

Parafráze na známý výrok feldkuráta Otto Katze z románu Dobrý voják Švejk, je jen slabý odvar toho, jak se plýtvá státními penězi dotováním sportu.  Věčně opilý feldkurát se alespoň bál příchodu věřitelů. Někdejší sportovci a dnes v řadě případů poněkud opulentní „bafuňáři“ sportovních svazů ve svých neméně opulentních autech se bojí jediného, aby jim stát prostřednictvím penězovodu nazvaného Národní sportovní agentura nepřestal sypat snadné peníze. Poté, co vyplavaly na světlo dotační podvody na Ministerstvu mládeže, školství a tělovýchovy, se chopili příležitosti a vylobovali si u poslanců zřízení Národní sportovní agentury.

Pravda, moc se to nepovedlo. Nejdřív to měla být výkladní skříň jedné politické strany. Když to nefungovalo, zmizel její první předseda nejprve ze společných plakátů s premiérem. Následně zmizel i z jejího čela. V jejím čele za krátkou dobu od jejího vzniku v roce 2019 stojí v pořadí již třetí předseda, vystřídalo se celkem 7 místopředsedů a několikrát se obměnili prakticky všichni zaměstnanci. Přitom navíc jejich počet nikdy nedosáhl plánovaného stavu. Není divu, že se vyplácení dotací k jejich velké nelibosti zpožďovalo, či nedostali tolik, kolik chtěli. Současné vedení Českého olympijského výboru tvrdě tlačilo na odchod předposledního předsedy Filipa Neussera, aby do jejího člena prosadilo Ondřeje Šebka.  Je totiž známé, že se Filip Neusser v minulosti sám chtěl stát předsedou Českého olympijského výboru, a jsou rovněž známé jeho výroky o podvodech při covidovém letu na Olympijské hry v Tokiu. To k dobrým vztahům nepřispělo. Méně už je ale známé, že jak předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval, tak i Ondřej Šebek byli v minulosti veslaři. Došlo také k „vylepšení“ Zákona o podpoře sportu. Bylo posíleno postavení Národní sportovní agentury, její předseda konečně musí mít i odpovídající vzdělání (první dva „seděli“ na miliardách, ale byli jen středoškoláci), a byla zřízena rada. Také byla zakotvena dozorčí komise, která má dohlížet na to, aby bylo vše křišťálově čisté. Anebo, aby to tak alespoň tak na první pohled vypadalo. To ukáže až čas. Že by konečně daňového poplatníka čekaly světlé zítřky? No, už hned na začátku to na to nevypadá. Zákon zná místopředsedu, a i z jeho znění je zřejmé, že má být jen jeden. Ouha, prostým pohledem na web je však zřejmé, že agentura má dva. To by asi nebylo to nejhorší.

Všechny tyhle kosmetické úpravy mají ve skutečnosti za cíl zakrýt pravou podstatu tohoto sportovně – dotačního průmyslu. Malá země jako ta naše, měla a stále bohužel ještě má hned tři resortní sportovní centra: Ministerstva obrany –  Armádní sportovní centrum Dukla, Ministerstva vnitra – Olymp centrum sportu MV a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy – Victoria Vysokoškolské sportovní centrum MŠMT. Personál i většina sportovců jsou proto zaměstnanci státu. Na tom se nic nezměnilo. Ta si mezi sebou historicky sporty rozdělila, a tak máme tři krát víc zajímavých manažerských míst i pěkných míst v rolích podpůrného administrativního personálu.

K tomu máme spoustu větších či menších sportovních svazů, jejichž „bafuňáři“ v manažerských pozicích si nezřídka vyplácejí stotisícové platy, cestovné a diety.  Ač sportovní svazy mají právní postavení zapsaných spolků, a dalo by se tedy očekávat, že budou nezávisle na státu uspokojovat potřeby svých členů, bez přisátí se na státní dotační penězovod by ekonomicky nepřežily ani jeden rok. Nebo alespoň ne v podobě lukrativní především pro jejich nesportující management.  Stále nám tu jaksi přetrvává zatuchlý vzduch někdejšího socialistického Československého svazu tělesné výchovy.  I tehdy to byla dobrá „zašívárna“.

Zákon také pamatuje na podporu takzvaných významných sportovních akcí, skoro jako by to byla povinnost státu. Nikdy nebyla a není ani dnes.  Ano, i tam se dá na úkor společnosti uloupnout docela sladký perníček. Svazům se to přitom dělá mnohem líp než státu. Stačí jen z volné ruky zadat zakázky spřáteleným firmám.  Proto na to sportovní svazy tak tlačí. V management se učí něco, co se jmenuje Maslowowa pyramida potřeb.  Nemám-li dost cihel do základu, tedy dost zdrojů na uspokojení základních potřeb společnosti, je nesmysl podporovat seberealizaci pár nejvyvolenějších sportovců a přispívat jim ze státního na jejich vlastní byznys.  O využití dotací vznikají i pochybnosti. Podle iRozhlasu se zdá, že shora popsaným způsobem zmizela část z dotace 65 mil. Kč poskytnuté Národní sportovní agenturou v roce 2021 Tenisovému svazu na pořádání finále Poháru Billie Jean Kingové. Poslední zprávy z léta minulého roku hovoří o tom, že to agentura šetří. Ukončení šetření dosud nebylo oznámeno.

I ve starém Římě platilo chléb a hry.  Ačkoli vláda nemá v současné době dost peněz na chléb pro důchodce, kterým kvůli tomu důchody retroaktivně sníží, našla o 2 miliardy Kč více na koláče pro neuvěřitelně atrofované odvětví sportu. Národní sportovní agentura má tak v letošním roce rozdělit celkem 6,9 miliard Kč (!).  Nejen, že to evokuje způsob myšlení někdejší francouzské královny Marie Antoinetty, která kvůli tomu také dopadla špatně, ale především je to v současné ekonomické situaci zcela nemravné.

Jestli by stát měl něco podporovat, tak je to sport dětí a mládeže, která nemá vlastní příjem. O tom není pochyb. Sníží to nezdravé závislosti, zlepší její zdravotní i psychický stav, a ve finále to bude znamenat úsporu peněz i pro stát. Všichni ostatní by si ale měli svůj koníček zaplatit ze svého. Ten, kdo se sportem živí, by měl žít z toho, co mu to vynese, a věřte, že to u vrcholových sportovců není díky sponzorům právě málo. A když sponzory nesežene? Na to je jednoduchá odpověď. Není pro ně marketingově dost atraktivní.  Proč by potom měl být atraktivní pro stát?  Neustále slyšíme o tom, že každý je odpovědný za sebe, a když nevystačí s příjmem, měl by si najít druhé zaměstnání. Je výkonný sportovec víc nebo něco jiného než jiný občan? A co státní sportovní reprezentace? Za situace, kdy nezanedbatelná část populace tře bídu s nouzí, a upadá do dluhů, není nezbytně nutná.  A protože je přece jen ve světě obvyklé jí mít, tak by bylo na místě alespoň sloučit všechna resortní sportovní centra do jednoho a redukovat podporu jen na ta odvětví, kde máme významnou šanci v mezinárodní konkurenci uspět. Samozřejmě chápu, proč se to nechce. Bylo by z toho propouštění jak v České poště. Jenže tam jsou propouštěni řadoví zaměstnanci. Ti nikoho moc nezajímají. Tady by šli na Úřady práce výše postavení manažeři a kamarádi kamarádů se super prací, za velké peníze, s minimální odpovědností a relativně volným pracovním režimem.  A z větší části, bez protekce, nejspíše i s obtížným dalším uplatněním na trhu práce. 

Pokud rozumná část ekonomů napříč politickým spektrem zcela nekompromisně hovoří o tom, že je potřeba pro přežití veřejných financí učinit plošné škrty, mělo by se s nimi začít tam, kde to většinu lidí existenčně neohrozí, na rozdíl např. od znovuzavedení regulačních poplatků u lékaře, nebo školného na vysokých školách 10 tis. Kč za semestr, jak radí pan Rusnok. Takovou zbytnou oblastí je především oblast sportu.  Píši to i jako zájmový sportovec, milující sport, sportující celý svůj život, který od nikoho nikdy nic nedostal, aniž mu něco chybělo, či by to pociťoval jako svoji újmu.  A takových je absolutní většina. A  sportovně – dotační průmysl a funkcionáře sportovních svazů s vysoce nadstandardními příjmy, jejichž hlavním zaměstnáním je lobbing mezi politiky a shánění peněz především pro vlastní režii, a teprve potom pro sportující, rychle vrátit do reality všedních dnů.  Konec konců, i oni se mohou řídit doporučením, najít si druhé zaměstnání a aktivity ve sportovních svazech vykonávat jako zájmovou činnost. Ostatně, to je pravým posláním zapsaných spolků, jak je má na mysli zákon.

A celou Národní sportovní agenturu zrušit, protože na těch pár korun, které má smysl na podporu sportu vydávat, bohatě postačí Ministerstvo mládeže a tělovýchovy, které to dělalo dříve, a má to dosud i v názvu. Ani by se nic nového vymýšlet nemuselo. I to by byla další nezanedbatelná úspora veřejných financí.

Milan K. Čech
předseda Krajské organizace Trikolory Středočeského kraje