„Jurečka se snaží oddálit všechna nezbytná rozhodnutí na co nejpozdější dobu,“ myslí si Krása

Předseda Národní rady osob se zdravotním postižením Václav Krása již na začátku letošního roku jednal s ministrem práce a sociálních věcí Marianem Jurečkou a upozornil ho na řadu problémů, které je nutné ihned řešit s ohledem na kritickou situaci v sociální oblasti. „Pan ministr se tvářil vlídně, ale do dneška nebyl splněn ani jediný bod z věcí, které jsem s ním projednal. Takže pochválit není za co a kritizovat lze prakticky vše,“ řekl přímočaře Václav Krása, který je také expertem Trikolory pro sociální oblasti.

Zanedlouho to bude již půl roky, kdy na Ministerstvo práce a sociálních věcí usedl nový ministr Marian Jurečka. Jak se mu podle vás podařilo obstát v této náročné funkci? Za co byste ministra Jurečku pochválil a za co naopak kritizoval nejvíce? 

S panem ministrem jsem se sešel kolem 20. ledna letošního roku a jednali jsme spolu o řešení dopadů růstu cen elektrické energie na lidi odkázané na kyslíkové přístroje, řešili jsme zdražování pohonných hmot a důsledky pro lidi, kteří auta potřebují z důvodu zdravotního postižení a jednali jsme o mnoha dalších záležitostech. Pan ministr se tvářil vlídně, ale do dneška nebyl splněn ani jediný bod z věcí, které jsem s ním projednal. Takže pochválit není za co a kritizovat lze prakticky vše. Vidím to tak, že pan ministr Jurečka se snaží oddálit všechna nezbytná rozhodnutí na co nejpozdější dobu. Asi má pan ministr Jurečka od vlády takové zadání. 

Ministerstvo práce a sociálních věcí je v popředí zájmu veřejnosti především z důvodu dotací souvisejících s bojem proti drahotě. Je podle vás správné, že se kabinet Petra Fialy vydal cestou cílených dotací místo plošných opatření ve formě například snižování daní? 

Já preferuji snižování daní před dávkami, i když někdy to bez přímé dávky nejde. Pokud však jde o současnou situaci obrovské inflace, tak klíč řešení není v sociálních dávkách, ale v odvaze a chuti politiků pomoci našim lidem. Slyšíme dnes a denně, proč si naši levně vyrobenou elektrickou energii sami kupujeme na burze v Německu? Vždyť je to nesmysl. Podobně je tomu u plynu. Proč, jako téměř jediní, nemáme dlouhodobý kontrakt z Ruskem na přímé dodávky levného plynu? Jak se stalo, že jej třikrát či čtyřikrát dražší kupujeme v Německu? Předražené energie se promítají do cen zboží, výrobků a služeb. Proto máme jednu z nejvyšších inflací a sociální dávky to nemohou vyřešit. 

Největší pomocí rodinám s dětmi proti vysoké inflaci má být příspěvek 5000 korun na každé nezletilé dítě v domácnosti s příjmem do jednoho milionu korun. Vláda však stále o tomto příspěvku definitivně nerozhodla, protože se stále objevují nové a nové komplikace. Co si o tom myslíte? 

Návrh na 5000 korun jednorázové dávky je vůbec nejhorší nápad, který Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR vymyslelo. Skoro mi to připadá, že to někdo připravil panu ministrovi schválně. Připravovat zákon, kvůli jednorázové dávce, která bude testovaná, a tudíž administrativně skoro nezvladatelná, je opravdu unikum. Objevuje se řada právních problémů se zjišťováním příjmů rodin. Vláda by měla využívat nástroje, které má k dispozici. Konkrétně měla vláda zdvojnásobit příspěvek na dítě. Tím by se pomohlo rodinám do 3,4 násobku životního minima, a to na nezbytně nutnou dobu bez další administrativní zátěže. Legislativní návrh by byl zcela primitivní a už mohl být dávno schválen. Jen připomínám, že by to byla pomoc rodinám při vysoké inflaci, ale prvotní je řešení na politické úrovni v systému nákupu energií.

Vláda tvrdí, že pomáhá všem ohroženým skupinám. Seniorům se letos již potřetí navýší důchod, nejchudším má pomoci příspěvek na bydlení, rodinám s dětmi má ulevit již zmíněná pětitisícovka. Nehrozí však, že v tomto selektivním přístupu vláda nakonec na nějakou specifickou skupinu zapomene? 

Vláda zatím velmi mírně řešila situaci u těch nejchudší, to je u lidí, kteří jsou blízko životního minima, nebo v hmotné nouzi. Příspěvek na bydlení je limitován, takže z hlediska kompenzací za enormně drahé energie nemusí mít pro řadu rodin žádný význam. Valorizace důchodů vychází ze zákona a vláda musí zvýšit důchody, pokud inflace dosáhne určité hranice. K posouzení dopadů inflace na příjemce důchodů slouží tzv. spotřební koš. Tady je důležité, jakou váhu ve spotřebním koši představuje cena energií. Obávám se, že ne příliš velkou. To znamená, že valorizace důchodů nemusí vůbec odrážet skutečné zvyšující se výdaje důchodců. Spotřební koš neukazuje skutečný růst zdražování. Vláda zatím vůbec neřešila specifické dopady zdražování pohonných hmot, energií, zdravotnických prostředků, doplatky za léky a zvyšování cen tzv. zvláštních kompenzačních pomůcek na osoby se zdravotním postižením. 

Kritici často upozorňují na to, že pomoc ve formě speciálních sociálních dávek s sebou vždy nese růst byrokratické zátěže, a tedy i bobtnání státního aparátu. Nehrozí to podle vás i v případě současných vládních opatření? 

Souhlasím s tím, že různé specifické sociální dávky a podpory vedou k růstu byrokracie. Proto je nesmyslné, zákonem stanovit novou, jednorázovou dávku, která přinese velkou zátěž na státní aparát. Revize sociálních dávek je nutností, ale v současné době je prioritou zmírnit důsledky obrovské inflace na naše občany. Inflace je hodně způsobena vnějšími faktory mimo naše území, ale také naší nečinností a neschopností bránit zájmy našich občanů, což vede k současným důsledkům. Bobtnání byrokracie můžeme pozorovat i bez nových sociálních dávek. Tam, kde před několika roky stačil jeden papír na vyřízení nějaké žádosti, potřebujeme pět stránek, mnoho potvrzení a celý systém je tak nepřehledný, že se v něm občané nevyznají. Možná, že to je účelem, aby se občané v systému nevyznali. 

V situaci, kdy během jednoho roku stát již potřetí valorizuje důchody, ožívají diskuse o tom, jestli je procentuální princip v takovém případě v pořádku a jestli by neměla vláda zvyšovat důchody fixní částkou. Co si o tom myslíte? 

Sleduji diskusi o způsobu valorizace penzí. Samozřejmě, že názor každého příjemce důchodu je ovlivněn tím, co je pro něj výhodnější. Lidé s vyššími důchody logicky hájí procentuální valorizaci, lidé s nízkými důchody hájí valorizaci pevnou částkou. Spravedlivější je asi procentuální valorizace penzí, protože zachovává princip zásluhovosti. V dnešní době vysoké inflace by však bylo možné využít smíšený způsob valorizace, kterou by tvořila pevná částka a částečná procentuální částka. U nízkých důchodů vzniká nebezpečí, že jejich příjemci nebudou schopni uhradit svoje základní potřeby, budou čerpat podporu z jiných sociálních dávek a pouze zatěžovat státní aparát. V každém případě musí být, alespoň částečně, zachován princip zásluhovosti.  

Vládu Petra Fialy stíhá od jejího nástupu jedna krize za druhou. Nejdříve to byly dozvuky covidu, pak válka na Ukrajině, teď inflace a drahota. Bude mít podle vás vláda prostor řešit také systémové změny, např. v oblasti sociální péče či pomoci postiženým? Co podle vás hoří nejvíce? 

Dobrá otázka. Obávám se, že současná vláda nebude mít schopnost provést systémové změny v oblasti sociálního zabezpečení. Je nezbytné změnit způsob financování sociálních služeb, způsob podpory zaměstnávání osob se zdravotním postižením, přijmout nový zákon o úrazovém pojištění a mnoho dalších systémových změn. Pokud jde o důchody, je nezbytné změnit přístup k předčasným důchodům, ekonomickými nástroji podpořit odkládání odchodu do penze, ekonomickými nástroji podpořit ekonomické aktivity důchodců a mnoho dalších věcí. Každá systémová změna v důchodovém pojištění vyžaduje čas a shodu celé politické reprezentace. V současné době neuskutečnitelná věc.  

Rozhovor vyšel na portálu Parlamentní Listy ZDE.